Co všechno se dá zjistit, když se přehrabujete odpadky

Čtvrteční rána obvykle trávím převalováním se v posteli, přípravou snídaně a ranní dávkou YouTube. Proto jsem si myslela, že mám ještě bludy z nevyspání, když jsem ve čtvrtek ráno stála před horou odpadků, obouvala jsem holínky, navlékala ochranný oděv a rukavice a chystala se pomoct s analýzou odpadu Prahy 7.

Promnula jsem si oči a o bludy očividně nešlo. Stála jsem před spalovnou Zevo Malešice, kam se vozí odpad z celé Prahy, hodí se do díry, chvíli se tam přehazuje, přebíjejí se smrad se smradem, a tak dále a dále, než dojde na žhavý nonstop proces spalování. Na konci tunelu vaše odpadky čeká nový kontejner, kam se nyní už v podobně popela dostanou. Když mají kliku, jejich život ještě nekončí a stanou se například materiálem na opravu silnic.

Když ovšem odpadky kliku nemají, je jejich produktový život čistě lineární. Od začátku do konce jsou jen produktem, který má skončit ve směsném odpadu a nic jiného z něj nikdy nebude. Můžete o nich přemýšlet jako o nezdárném synovi, kterého místo na střední, aby z něj vůbec někdy něco bylo, hodíte do popelnice, aby nezabíral místo a vy si konečně v jeho pokoji mohli zařídit domácí posilovnu, kterou navštívíte vždycky před létem a po Vánocích.

Tuhle mentalitu, se kterou zacházíme s odpady, se snaží změnit Institut cirkulární ekonomiky, nevládní organizace, která posouvá hranice recyklace o mílové kroky dál. Jde jim o to, aby se suroviny daly znovu použít a jejich vývoj nebo produktový život nebyl čistě jen lineární.

Většina z členů institutu se potkala na univerzitě v Holandsku, kde je údajně ta nejlepší škola zaměřená na ekologii a zemědělství. Když viděli, jak to funguje v zahraničí a co všechno se dá udělat tady, sbalili se a rozhodli se svoje know-how přenést zpátky sem. Proto se v době nástupu nového vedení na Prahu 7 institut dohodl s místními politiky na společném projektu Praha 7 bez odpadů. Jeho cílem je rozpoznat největší problémy, s kterými se Praha 7 v odpadech potýká, a navrhnout efektivní řešení. Proto vystudovaní ekologové na prestižní škole v zahraničí jednou za čtvrt roku provádějí fyzickou analýzu odpadového hospodářství. Jednoduše řečeno se hrabou v odpadcích vyprodukovaných jednou částí Prahy.

A já se v odpadcích hrabu s nimi. Účastním se poslední, v pořadí čtvrté analýzy za rok, kterou nás provádí Vojtěch Vosecký z Institutu. Stojíme před 1200 kg odpadu a náš úkol zní jasně. Tunu z toho probrat, roztřídit do 22 kategorií a ty zvážit. Do různých kategorií třídíme plasty – tvrdé, tmavé, světlé, stranou dáváme elektroodpad, biologicky rozložitelný odpad, vyhozené oblečení, kovy, toxický odpad a podobně.

Pokud jste tedy na sebe patřičně hrdí, že roztřídíte plasty, papír, nápojové kartony a sklo z předešlého večera, gratuluju, ale třídit se toho dá mnohem víc.

Nejvíc je to vidět na organickém odpadu z kuchyní. Kolik jídla se zbytečně vyhodí, kolik zbytků po vaření zůstane nebo na kolik věcí, které jste si koupili, jste pak zapomněli, že se vám plísní musely připomenout samy. Další velkou hromadu zabírají plasty, klidně i flaška naplněná colou, obaly od všeho, kterých je ve výsledku víc než produktu, který si koupíte.

Biologický odpad nejenže zabírá spoustu místa v popelnicích, ale je dokonce i nejtěžší. Institut vidí řešení v používání domácích kompostérů určených pro organický odpad, popřípadě ve využívání hnědých nádob, jejichž obsah by měl končit v kompostárně nebo v bioplynové stanici. Záleží samozřejmě i na vůli obyvatel se do systému zapojit. Praha 7 prozatím nakoupila 30 kompostérů pro zájemce, a pokud o ně bude zájem, bude další pořizovat díky dotacím na předcházení vzniku odpadu. Kompostování se vyplatí i z toho důvodu, že je nejlevnějším řešením, jak s bioodpadem nakládat.

Z výsledků analýzy, jak mi je představuje Vosecký, dále vyplývá, že 18 % z celkového objemu odpadků připadá na Praze 7 na papír, po 15 % mají plasty a organický odpad. Tento výsledek je překvapivý především proto, že se Česko umisťuje na předních místech v třídění papíru v Evropě. Je tedy vidět, že pro vyšší míru třídění odpadů přímo v domácnostech je stále dostatek prostoru.

Bohužel ani z toho, co jsme na místě vytřídili, nikdy nic dalšího nebude. Poté, co jsme odpad vytřídili do pytlů a zvážili, ho musíme hodit do černé díry malešické spalovny.

Mezi jednotlivými analýzami se prý rozdíly pozorovat dají, nejzřetelnější jsou ale mezi odpadem vyprodukovaným ve městech a na vesnicích. Na jaře a v létě se na vesnicích nejvíc vyhazuje rostlinný odpad a v zimě popel.

„Obecně platí, že čím větší kupní síla, tím víc odpadu." Vosecký tím poukazuje na největší producenty odpadu na světě, kterými jsou USA a Dánsko. Česká republika za nimi s množstvím přes 1,5 kg odpadu denně na člověka naštěstí zaostává.

To, že se o odpadech a způsobech, jak s nimi zacházíme, čím dál tím víc mluví, není náhoda. EU vydala zákon, který zavazuje členské státy, aby do roku 2030 mohly skládkovat jen 10 % odpadu. Česká republika s nynějšími 48 % to prý chce stihnout do roku 2023, jiné země jsou v limitu už nyní, jako Holandsko s 1 %. Země, jako je například Rumunsko s 95 % odpady, které skončí na skládce, budou muset kompletně přehodnotit způsoby, jakými s odpady zacházejí.

Po sedmi hodinách přehrabování se ve vašich odpadcích jsem zjistila pár zásadních věcí. Za prvé: ten smrad, který se z odpadků zvedá, jen tak nezmizí, za druhé: vyrábějí se absurdní věci, který jsou už z podstaty vyrobeny jen proto, aby je někdo vyhodil, a za třetí: neohrnujte nos nad odpadky. Vypovídají o vašem životním stylu asi tolik jako výpis z vaší kreditky.