Před 70 lety probíhaly v Čechách a na Moravě demonstrace proti okupaci našeho území nacistickým Německem. Nedávno jsme vzali útokem domovy staroušů v Německu a vyrušili je od jejich talířů s klobásama, abychom jim položili jednu ožehavou otázku: Co jste dělali, když byl váš i náš národ sžírán jedním z nejkrutějších režimů všech dob?Rudolf Spitzer, nar. 20.října 1921, Slezsko
Když mi bylo 14 přišla velká krize a já neměl práci, tak mě táta vybídl, abych pracoval s ním. Pak přišel Hitler a já se dal jako každý k HITLERJUGEND. Má dívka byla Židovka a já se s ní musel rozejít. Kamarádi mi řekli, že když se s ní nerozejdu, přijdou si pro mě esesáci. Nakonec byla odvedena celá její rodina. Když mi bylo 18, musel jsem nastoupit na vojnu. Nejdřív mě poslali pracovat do Francie, pak jsem šel k dělostřelectvu a zůstal tam dokud nezačala válka s Ruskem. Vzali nás do Smolenska, kde jsem viděl poprvé mrtvého člověka, byl to můj přítel. Pamatuju si ho křičet : “Letadlo!” Skočil jsem pod auto a když jsem vylezl, tak jsem viděl, že můj kamrád je mrtvý. Ze Smolensku jsem byl poslán do Minsku. Tam jsem byl zraněn, střepina z granátu mi vlétla do obličeje. Potom jsem byl převelen ke Stalingradu. Měl jsem hodnost seržanta a nemusel jsem do přední frontové linie, to je jediný důvod, proč jsem přežil.Liselotte Giese, nar. 24. září 1922, východní Prusko
Když přišel Hitler k moci, bylo mi 11 let a pamatuji si všechno. Již od samého počátku byl posedlý dobytím světa. Byl chytrý a věděl, jak přesvědčit masy. Moji rodiče tomu věřili. Budili mě uprostřed noci, abych poslouchala jeho projevy. Otevřeně se dali na jeho stranu a věřili jeho myšlence, což byla výhoda pro nás a nevýhoda pro mnoho dalších lidí, jako byli třeba komunisté. Nejhorší byla ta záležitost s Židy a za to cítím zodpovědnost. Dnes se tu najdou lidé, co tvrdí, že tu holocaust nebyl anebo, že oni o tom nevěděli. To není pravda. Sami jsme to viděli. Měli jsme židovské přátele a prožívali jsme, když je deportovali a zplynovali. Já jsem svědek a nejsem jediná. Všichni to věděli. Lidé viděli, co se stalo o Křištálové noci. Všichni jen nenáviděli Židy. Můj otec byl voják u armády a také viděl, co se stalo. Jakmile dostal dovolenou, vrátil se, sundal si uniformu, vykopal díru v zemi a všechno to spálil.Helga Heinicke, nar. 3.dubna 1931, Berlín
Ve škole nám učitelé vtloukali do hlavy, že Němci jsou něco zvláštního. Měli jsme árijskou krev, blond vlasy a naneštěstí já jsem byla opravdu blondýna. Musela jsem stát před třídou, když jsme měli hodiny rasové výchovy a učitel povídal : ”Podívejte se na ni, nevypadá snad jako opravdová Němka? Ale i v ní je kousek židovské krve.” Můžete si představit jak na tohle asi 14-ti letá holka reagovala? Nikdy nezapomenu na Křištálovou noc v roce 1938, kdy byli ničeny židovské obchody. Zeptala jsem se svých rodičů, co se děje a otec mi řekl: “Víš v tomhle sousedctví žijí Židé, všichni teď budou sebráni.” Všechny židovské obchody byly rozmláceny na kousky. Mám problém když lidé říkají, že o ničem nevěděli. Ovšem, že každý nebyl nacista, ale lidé Hitlerovi věřili, protože dotáhl svou rasovou teorii k úplné dokonalosti. Žila jsem v Berlíně až do roku 1944, kdy jsme byli bombardováni. O rok později v Berllíně zvolávali: “Chcete totální válku ?” A všichni křičeli “Ano Ano Ano!”. Nikdo si na tohle už nevzpomíná.
Když mi bylo 14 přišla velká krize a já neměl práci, tak mě táta vybídl, abych pracoval s ním. Pak přišel Hitler a já se dal jako každý k HITLERJUGEND. Má dívka byla Židovka a já se s ní musel rozejít. Kamarádi mi řekli, že když se s ní nerozejdu, přijdou si pro mě esesáci. Nakonec byla odvedena celá její rodina. Když mi bylo 18, musel jsem nastoupit na vojnu. Nejdřív mě poslali pracovat do Francie, pak jsem šel k dělostřelectvu a zůstal tam dokud nezačala válka s Ruskem. Vzali nás do Smolenska, kde jsem viděl poprvé mrtvého člověka, byl to můj přítel. Pamatuju si ho křičet : “Letadlo!” Skočil jsem pod auto a když jsem vylezl, tak jsem viděl, že můj kamrád je mrtvý. Ze Smolensku jsem byl poslán do Minsku. Tam jsem byl zraněn, střepina z granátu mi vlétla do obličeje. Potom jsem byl převelen ke Stalingradu. Měl jsem hodnost seržanta a nemusel jsem do přední frontové linie, to je jediný důvod, proč jsem přežil.Liselotte Giese, nar. 24. září 1922, východní Prusko
Když přišel Hitler k moci, bylo mi 11 let a pamatuji si všechno. Již od samého počátku byl posedlý dobytím světa. Byl chytrý a věděl, jak přesvědčit masy. Moji rodiče tomu věřili. Budili mě uprostřed noci, abych poslouchala jeho projevy. Otevřeně se dali na jeho stranu a věřili jeho myšlence, což byla výhoda pro nás a nevýhoda pro mnoho dalších lidí, jako byli třeba komunisté. Nejhorší byla ta záležitost s Židy a za to cítím zodpovědnost. Dnes se tu najdou lidé, co tvrdí, že tu holocaust nebyl anebo, že oni o tom nevěděli. To není pravda. Sami jsme to viděli. Měli jsme židovské přátele a prožívali jsme, když je deportovali a zplynovali. Já jsem svědek a nejsem jediná. Všichni to věděli. Lidé viděli, co se stalo o Křištálové noci. Všichni jen nenáviděli Židy. Můj otec byl voják u armády a také viděl, co se stalo. Jakmile dostal dovolenou, vrátil se, sundal si uniformu, vykopal díru v zemi a všechno to spálil.Helga Heinicke, nar. 3.dubna 1931, Berlín
Ve škole nám učitelé vtloukali do hlavy, že Němci jsou něco zvláštního. Měli jsme árijskou krev, blond vlasy a naneštěstí já jsem byla opravdu blondýna. Musela jsem stát před třídou, když jsme měli hodiny rasové výchovy a učitel povídal : ”Podívejte se na ni, nevypadá snad jako opravdová Němka? Ale i v ní je kousek židovské krve.” Můžete si představit jak na tohle asi 14-ti letá holka reagovala? Nikdy nezapomenu na Křištálovou noc v roce 1938, kdy byli ničeny židovské obchody. Zeptala jsem se svých rodičů, co se děje a otec mi řekl: “Víš v tomhle sousedctví žijí Židé, všichni teď budou sebráni.” Všechny židovské obchody byly rozmláceny na kousky. Mám problém když lidé říkají, že o ničem nevěděli. Ovšem, že každý nebyl nacista, ale lidé Hitlerovi věřili, protože dotáhl svou rasovou teorii k úplné dokonalosti. Žila jsem v Berlíně až do roku 1944, kdy jsme byli bombardováni. O rok později v Berllíně zvolávali: “Chcete totální válku ?” A všichni křičeli “Ano Ano Ano!”. Nikdo si na tohle už nevzpomíná.