Co se děje se ztracenými zavazadly z letiště

Pokud se přistihnete při tom, jak stojíte u prázdného pásu, na kterém před chvíli byla snad tuna zavazadel, a to vaše stále nedorazilo, můžete si být naprosto jistí tím, že zrovna dnes fakt není váš den. Nejspíše víte, že podle statistik ztrátu svého zavazadla hlásí necelé procento cestujících. Což ale samozřejmě není žádnou útěchou pro lidi, kteří se do tohoto necelého procenta dostali, jelikož právě oni si ještě dost dlouho počkají.

Ve většině případů ztracený kufr znova najde svého majitele během následujících pěti týdnů. Pokud se tomu tak nestane, bludný kufr by se mohl ukázat během následujících tři měsíců. Pokud stále nic, je tu pořád nějaká pravděpodobnost, že chudák, který přišel o všechno, co potřeboval k pohodlnému cestování, se toho dočká zpátky možná tak za pár let (jedna žena musela na svůj ztracený kufr čekat celých dvacet let). Pořád je tu však to malinkaté procento zavazadel, které se se svými majiteli neshledá nikdy a je prohlášeno za ztracené na věky věků. Některá z nich skončí někde v alabamském Scottsboro v Centru nevyzvednutých zavazadel.

Je to jediný obchod v Americe, který nakupuje a pak následně prodává dál zavazadla, která někdo ztratil na letištích. Ve většině takových se nachází obyčejné věci, které lidi balí do kufru: hygienické potřeby, oblečení, polštáře pro cestování. Ale prodávají se i neobvyklé věci, které se v takovém ztraceném zavazadle dají najit: seschlé hlavy, celá kůže zebry včetně uší, ocasu a tak dále, bedna s hermeticky uloženými žábami, jak zvláštně by to neznělo. Obchod vlastní i pár věci, které se neprodávají, například kamera z raketoplánu NASA nebo urna s něčím popelem.

Brenda Cantrell ze zmíněného obchodu mi řekla, že zaměstnanci denně vyskládají na poličky od pěti do sedmi tisíc nových položek – a to jsou pouze ty, které jsou vhodné pro následný prodej. Cantrell není schopná přesně specifikovat počet zavazadel, které jejich obchod dostává každý den, ale určitě to musí být několik stovek každý měsíc, aby obchod fungoval tak, jak funguje. A to i přes to, že aerolinky ztrácí zavazadla už ne tak často, jak tomu bylo před několika lety. Minulý rok se toto číslo vyšplhalo na 21,8 milionů zavazadel.

Většina věci, které zaměstnanci Centra Nevyzvednutých zavazadel najdou v kufrech je naprosto nahraditelná. Obchod dostává hodně různých kusů oblečení, tudíž vlastní i největší čistírnu v celé Alabamě, ve které se odbaví více než padesát tisíc svršků každý měsíc. Jsou tu ale i jiné položky jako svatební šaty, umělecké kusy a sem tam nějaký ten artefakt. Přišlo mi zajímavé, zeptat se Cantrell, zdá někdy někdo přišel do jejich centra ve snaze znovuobjevit něco, co ztratil.

„Existuje pouze jeden záznam o tom, že někdo našel něco, co před tím ztratil," řekla. „Jeden muž přišel a koupil pár lyžařských bot pro svou ženu, a když ji ho dál, všimla si nějaké maličkosti, podle které si uvědomila, že to jsou ty samé boty, které před tím ztratila."

Ve Velké Británii se ztracená zavazadla prodávají na aukcích. Obsah každého zavazadla se před tím, než dojde k prodeji, třídí (ve většině případů všechno, co je moc cenné či příliš osobní se vyndává), pak se kufr zapíná a prodává se tomu, kdo nabídne nejvíc. Podobná zavazadla jsou obvykle plná krámů, anebo ještě častěji zatuchlého oblečení, ale zase občas za nějakých 20 babek shrábnete tašku s pokladem. Někdy tam najdete peníze uvnitř skrytých kapes, někdy je to nudný, ale drahý předmět jako například nafukovací matrace. Občas se najde i něco vyloženě divného jako exotické koření nebo losí paroh.

„Nemusí být ani nějaký hlubší důvod, proč lidé balí to, co balí," řekla Christine Sachett, která řídí aukční síň, jež prodává ztracená zavazadla z letiště Heathrow, v rozhovoru pro Daily Mail. „Jednou jsem otevřela i zavazadlo, ve kterém byly neumyté kastroly. Proč byste se vůbec obtěžovali brát s sebou něco takového?"