Příběh nikdy nezveřejněných prvních profi fotek Kate Moss

Kate Moss patří k Británii jako královna, jako chlapi do půl těla popíjející Stellu a jako zavšivený vlaky. Stala se tak velkou ikonou Velké Británie, že i ty obchody na Oxford Street, který se nějak uživí prodáváním kšiltovek a broží ve tvaru Big Bena, teď tisknou její obličej na levný bílý trika a prodávají je jako další turistický suvenýr.

Příběh Kate Moss je dobře známej. 14letou holku narozenou v Croydonu objevila Sarah Doukas, zakladatelka společnosti Storm Model Management, na letišti v New York City. Rok nato se Kate objevila na obálce britského magazínu, což by se dalo považovat za monumentální kariérní milník modelky. Její sláva vystřelila k nebesům v devadesátých letech a Kate vešla do povědomí jako „antisupermodelka" desetiletí. Objevila se na titulkách více než 300 časopisů a stala se reklamní tváří většiny módních značek. Ale to už nejspíš všecko víte.

Za ta léta se vynořily mraky jejích prvních fotek, ale ještě nedávno se ze šuplete na světlo světa dostaly její úplně první profi fotky. Promluvila jsem si s fotografem Owenem Scarbienou, kterej tenkrát nevědomky odstartoval Katinu kariéru.

VICE: Ahoj, Owene. Jak ses dostal k focení Kate?

Owen Scarbiena: Byl jsem tenkrát módním fotografem, fotil jsem pro agentury Premier, _Select _a_ Storm_, takže jsem se znal i se Sarah a Caroline. Pořád jsem hledal nové modelky. Tehdy jsem pracoval na novém projektu ve stylu bílých designových košil a sportovních tenisek, který tehdy holky nosily do školy. A to mi tenkrát Sarah Doukas ze Storm zavolala a řekla mi, že se jí moje práce líbí – byl to takový čistý, minimalistický styl – a že mi sehnala tuhle modelku, Kate, kterou si moc oblíbila. Prostě se to tak sešlo, Kate se hodila k mému stylu, byla taková svěží.

Jak focení ten den probíhalo?

Kate ještě nebyla ovlivněná těmi pravidly, jak by se měla modelka hýbat a stát. Byla sama sebou, což se mi moc líbilo. Vyzkoušeli jsme na ní tu košili s teniskami a byla úžasná. Vypadalo to nevšedně, ale zároveň přirozeně. Hráli jsme s ní různé hry, kdy měla něco předvádět jako při přijímačkách na divadelní školu. A tak vznikly ty fotky; vlastně nepózovala, jen si hrála.

Byla otevřená, přátelská a sebejistá. Dobře se s ní pracovalo, celý to byla zábava. Některý mladý modelky jsou dost nervózní – ale ona nebyla. Jako bychom se znali už léta. Přišla tam i moje dcera, skamarádily se, takže to na mě celé působilo, jako bych fotil rodinnou kamarádku.

Jak jsi tyhle fotky našel? Měl jsi je někde schovaný?

Fotili jsme hodně modelek – některý se sice později staly slavnými, ale fotky tehdy nevyšly, takže se na ně buď zapomnělo, nebo se někam odložily, já na tyhle zapomněl. Když jsem vloni potkal svou nejlepší kamarádku, řekla mi o jiné přítelkyni, která provozuje galerii a moc ráda objevuje starý fotky slavných lidí. A ta kámoška se mě zeptala: „Nemáš náhodou fotky Kate Moss?" Byly v zásuvce s negativy. Nechal jsem je udělat ve velkým formátu. A pak jsem si jen říkal: „Bože, tohle je Kate? Je to úžasný." Ty snímky jsem viděl jen v negativu a v opravdu malým formátu. Zkrátka, kámošky je pak chtěly pro svou galerii.

Když si dnes vzpomeneš na to focení, napadlo tě, že se Kate stane takovou hvězdou?

Rozhodně ne. Jsou tu modelky – Cindy Crawford, například – který jsou krásný, a pak ty ostatní, trošku podivné, neobyčejné, ale úžasné. Kate mezi takový patřila. Myslel jsem si, že to nedokáže, protože nebyla holkou tý očividný krásy. Nemá třeba 180 centimetrů. Byla boží po svém, což většina lidí nedokáže ocenit.

Fotil jsi ji pak někdy ještě?

Ne. Tenkrát to bylo poprvé a naposled. Krátce poté jsem odjel do Milána, a zatímco jsem byl pryč, stala se hvězdou, a pak už jsem ji neviděl. Jednou jsem na ni narazil v Notting Hill a to bylo vše.

A co se na těch fotkách líbí tobě?

Bylo to tenkrát období mého života, kdy jsem byl doslova bombardovanej chaotickejma fotkama, mně se přitom líbily věci průzračné, ženské, a tím, jak byla Kate svěží, ten styl přímo zosobňovala. Když se na ně zpětně zadívám, prostě je miluju. Všecky stisky spouště, účes, make-up a styling. Ne že bych byl tak dobrej v tom, co zrovna zmiňuju. Prostě jsem byl šťastnej, když se před foťák mohla postavit jen se rty trochu zvýrazněnými leskem. Říkám tomu guerillový styling. A když je krásný základ, nemůže se nic pokazit. Neměl jsem pro ni s sebou lak na vlasy, tak jsem použil jen vodu a na pokožku trochu olivovýho oleje. Kadeřníků jsem se vždycky strašně bál, protože vešli a vytvořili pokaždý přesnej opak toho, co jste ve skutečnosti chtěli.

U Kate už jsem tenkrát věděl, že se s ní bude dobře pracovat každému fotografovi. Práce s ní šla od ruky. Přátelila se s další mou kamarádkou, Corinne Day, která jí nafotila taky spousty snímků.