VICE Guide to Jihlava

Příjemně nás tu překvapily hned dvě věci. Předně se tu skvěle najíte. Zkoušeli jsme především bistra a take-away, tedy přesně to, co potřebujete, když spěcháte na další projekci. A také jsme zjistili, že Jihlava je neuvěřitelně a krásně normální. Lidé tu nejsou na město nijak extrémně upnutí, ale ani z něj nejsou nijak frustrovaní. Mají k němu zdravý vztah a asi i proto se jim tu žije tak dobře. Na konci našeho dne mě napadlo takové srovnání: Jihlava je jako Island, ze kterého je stejně daleko do Ameriky i Evropy. Těžko říct, co z toho je Praha a co Brno. Naším průvodcem byl tentokrát Adam Hruška, vedoucí produkce v DIODu neboli Divadlu otevřených dveří.

U TŘÍ ČEPIC

S Adamem se potkáváme v bistru v Dělnickém domě. Vedle snídaně je to ideální místo i na oběd, především pro vegetariány. A soudě podle vitríny s dezerty se sem vyplatí zajít i na kávu. Vedle sebe tu nabízí makronky i baklavu, a za to je chválím.

SELSKÝ BUFET

Low-end alternativu k uhlazené kavárně slibuje Selský bufet na Masarykově náměstí. Má v sobě jednoduše všechno, co má podnik takového ražení mít – smážo, chlebíčky, hotovky, selekci Zonek (včetně té modré) a v neposlední řadě i osazenstvo. „Je to tady pořád stejné, jako když jsme sem na střední chodili na snídaně. Otvírali totiž jako první a dalo se sem jít rovnou z non-stopu," vzpomíná Adam.

ČERNÝ BEZ

První bezobalový obchod ve městě otevřel pouhý týden předtím, než jsme tam přijeli. Kromě kredencového sortimentu je tu k dostání i domácí koláč a káva. Ke svému jménu přišel jednoduše – Černý podle příjmení majitelek, dvou sester; bez reprezentuje zero-waste filozofii.

VICE: Jak jste se rozhodly otevřít bezobalový obchod?
Klára: Se sestrou jsme přemýšlely, co bychom tu mohly dělat. Bez obalu tu nešlo nikde nakoupit a nikdo jiný se k ničemu podobnému nechystal.

Jaký byl váš první týden?
Zatím si myslím, že dobrý. Lidé chodí a vyptávají se, někteří přichází už nachystaní s vlastními krabičkami.

Kdo k vám chodí nakupovat?
Různě. Mladé holky, ale přišla třeba i paní, mohlo jí být kolem 70. Byla hrozně nadšená, prý že nám moc fandí. Kdybych ji přitom někde potkala, vůbec bych ji na naši zákaznici netipovala.

Co se nejvíc prodává?
Cukr a sůl, červená čočka, vločky a ořechy.

Chystáte v rámci sortimentu něco dalšího?
Kokos, kakao a námi vyrobené müsli. Také šiju pytlíky, do kterých by lidi mohli nakupovat. Zboží nám chodí v obalech, které chci zpracovávat dál. Upřímně nevím, co dřív.

PEKÁRNA VESELO

Naší další dopolední zastávkou je pekárna, která otevřela letos v červnu. Zdá se, že Jihlava zažívá skutečnou gastro-obrodu. Soudě podle polic s rezervovanými chleby je patrné, že se řemeslná výroba pečiva ve městě skutečně chytla. Na otázku, co je v obchodě nejzajímavějšího, nám majitel odpověděl, že zákazníci.

TO GO Bistro

Může to vypadat, že co jsme přijeli do Jihlavy, nepřestali jsme jíst – ano, skutečně to tak bylo. Bistro cíli především na karnisty, tj. lidi, kteří fakt rádi jedí maso. Každý den tu během oběda nabízí 100 g jednoho druhu masa s přílohou a také širokou nabídku burgerů, ve třech velikostech, podle toho, jaký máte hlad (anebo budget). Samozřejmě, že jsme museli vyzkoušej Hawai. Čerstvé maso a čerstvý ananas v housce spolu fakt fungují… říkal Lukáš. Jediné, co mě mrzelo, byl plastový obal, do kterého jsme jídlo dostali, ačkoliv jsme avizovali, že budeme jíst uvnitř. Jednak je to neekologické, a navíc, krájet krkovici plastovou vidličkou není nic moc.

NATUR STYL BISTRO

Jihlava samozřejmě nabízí dostatek obědových možností i vegetariánům – následujeme Adama do prvního patra historického domu do údajně vyhlášeného podniku, což nám ostatně potvrdí i fronta u pultu. Oranžová barva stěn koresponduje s jídlem i se sluncem v duši, které se vám rozzáří ihned po jeho konzumaci.

KAFÁRIE

Protože jsme už dlouho neměli kafíčko, bere nás Adam hned po o do kavárny jménem Kafárie, která působí offline, a tudíž velmi útulně. Byli jsme ještě úplně přecpaní, tak jsme nevyzkoušeli domácí sušenky, ale určitě to uděláme příště.

OD PRIOR

Je něco po druhé hodině a my dostáváme lehce naléhavý pocit, že bychom přeci jen měli přestat jíst a začít něco dělat. Pokud jste někdy Jihlavu navštívili, určitě vám utkvěl v paměti ikonický obchodní dům PRIOR na Masarykově náměstí. A právě na jeho střechu jsme zamířili – protáhla nás sem Adamova přítelkyně Tereza Kafková, architektka a manažerka městské revitalizace.

Ze střechy je krásný výhled na okolí. Dozvídáme se také, že tu z jako jediného krajského města máte výhled na pole. Tahle malebnost na dosah má však i svou zápornou stránku – stačí, když vítr fouká špatným směrem. Střecha sice není veřejnosti běžně přístupná, ale upřímně doufám, že časem třeba bude. Zeptali jsme se Terezy na pár otázek.

Jak přistupuje Jihlava k urbanistickému plánování?
Zabývám se hlavně veřejnými prostory, tedy spíše úpravou stávajících struktur. Co se týče centra města, kterému se věnuju nejvíc, tak tam plánujeme architektonickou soutěž na revitalizaci náměstí a také se chystá projektová soutěž pro veřejné prostranství a ideová pro okolní domy, která se týká i Prioru. Ten totiž není ve vlastnictví města.

Prior je, alespoň pro mě, jednou z ikon Jihlavy. Je výjimečný i něčím jiným kromě toho, že stojí?
V tuhle chvíli tím, že stojí, možná tím bude do budoucna ještě výjimečnější. Kvalita Priorů v republice je proměnlivá. Mezi odbornou veřejností se řadí mezi ty horší. Třeba za zachování toho, který byl nedávno zdemolován v Liberci, se odborná veřejnost angažovala, protože je to kvalitní dobová stavba a památka.U toho našeho to tak není. V případě jeho možného zbourání by takový odpor asi nebyl, protože zásah do centra města byl až hulvátský. Vzhledem k tomu, že má soukromého vlastníka, to není řešení.

Jak se na něj díváš ty osobně?
Čím více o něm vím, tím více dobrých detailů na něm vidím. Sám o sobě představuje obrovskou hmotu. Je tam spousta maličkostí, které člověk nevnímá, ale jsou kvalitní, třeba použitým materiálem.

Co se v Jihlavě podle tvého názoru za posledních pár let nejvíce povedlo?
To je těžká otázka. Loni se nám povedlo udělat architektonickou soutěž na územní studie na rozvoj rezidenčních lokalit v okolí centra města, což si myslím, že byl dobrý krok a stále to není úplně zvykem. Nicméně je to stále jen na papíře. Dále pak Český mlýn u řeky Jihlavy s novým skateparkem a cyklostezkou. Skutečně se podařilo území oživit. Nečekala bych, že se taková proměna povede tak rychle.

TEXTILE HOUSE

V případě Textile House sice jde o řetězec, ale sekáč máme v každém průvodci a jihlavské pobočce vlastně není co vytknout, navíc jsme vychytaly akci vše za 35 a našli tu koženou bundu se semišovou aplikací, vlněné oversized šaty a fuchsiovou maxikošili.

CIRKUSS

Obchod se skutečně retro doplňky sem pro úplnost patří taky. Zaujala mě praktická a vkusná brašna na kazety a zdánlivě náhodně nakombinované kousky.

KŘÍŽEK

Po nákupech se jdeme projít na kopec zvaný Křížek, ke kterému vede stezka podél rezidenční zástavby. Ještě před výšlapem se zastavujeme ve vinárně v garáži, která zrovna otvírala. Pan David nám při nalévání burčáku prozradil svůj jednoduchý matematický výpočet – zjistil, že s množstvím vína, které vypije, se mu vyplatí otevřít vlastní podnik. Po menší pauze vyšlapujeme až na vrchol, který je podle Adamových slov oblíbeným místem na sáňkování a bobování. Navzdory přínosu pro okolí a genius loci však místo čeká zřejmě developerský zásah. „Z náměstí jsme koukali přímo sem," pomáhá nám Adam zorientovat se: „Rád sem chodím běhat, jsou tady krásný západy slunce."

TANDOORI HOUSE

Kdokoliv byl alespoň jednou na jihlavském filmovém festivalu, ví, o čem je řeč. V hladovém okně si můžete objednat autentickou kuchyni za ceny, které byste čekali na ulici někde v Dillí. Chtěli jsme si popovídat s kuchařem Nabaratem, ale kvůli jazykové bariéře jsme moc daleko nedošli. Tím spíš si člověk uvědomí, že jídlo má neuvěřitelnou schopnost lidi sdružovat.

Odkud jste?
Jsem z Nepálu.

Proč Česká republika?
Přišel jsem za prací, jako kuchař.

Jak se vám tu líbí?
Líbí. Mám tu i rodinu.

Co máte na Jihlavě rád?
Asi všechno. 7 let jsem pracoval v Ústí nad Labem, 1 rok v Praze a 1 rok jsem v Jihlavě. Mám rád český lidi.

DIOD

Divadlo otevřených dveří se nachází ve funkcionalistické budově TJ Sokol. Zašli jsme sem na derniéru představení Butch Cassidy a Sundace Kid. Jihlavský soubor De Facto Mimo svůj počin shrnuje asi nejlépe: „Pyžamový western pro ženy s dvěma legendárními urostlými pistolníky, jejichž touhu po svobodě nezastaví ani mříže a koňské dávky opiátů." Dost se nám to líbilo. A po konci jsme si s Adamem sedli na chvíli u něj v kanceláři, aby nám o Jihlavě řekl něco víc.

Adame, povíš nám, co v Jihlavě děláš?
Dělám vedoucího produkce divadla DIOD a taky spoustu dalších věcí – vedu akrobacii na šálách, s kamarádem děláme koncerty a tak.

Jak bys popsal DIOD?
Jako regionální malou scénu. Nemáme vlastní soubor. Místo toho si zveme různá divadla, která nám připadají zajímavá. Nerad používám slovo alternativní, nicméně právě takové věci sem vozíme – od tance až po přednášky.

Do Jihlavy ses vrátil před sedmi lety. Jak dlouho funguje DIOD?
Sedm let.

Takže jsi ho spoluzakládal?
Ne úplně spoluzakládal, ale byl jsem tu od začátku jako fotograf. Fotil jsem hned zahájení a už jsem tu zůstal. Pak jsem začal dělat technika a po půl roce produkci, bylo to rychlý.

Co považuješ za největší dosavadní úspěch?
Že fungujeme 7 let, přitom udržitelnost jsme měli pět. Na tu dobu jsme totiž měli dotace z evropských peněz.

Těch pět let z evropských peněz vás nastartovalo natolik, že to už teď zvládnete sami?
Nezvládneme, ale přesvědčili jsme město, že tu máme být a že nám bude pomáhat. V té souvislosti bych měl dodat, že naším zřizovatel je Sokol Jihlava.

Vysvětlíš to nějak?
Celá funkcionalistická budova patří Sokolu, nad námi je tělocvična. Je vtipný, že když nahoře skáčou, klepe se nám strop, světla a všechno. Dříve tady bylo kino, ale náš zřizovatel si usmyslel, že další kino ve městě už není udržitelné, a tak místo toho vymyslel tenhle projekt, sehnal peníze z evropských fondů, kraje i města.

Jako kino ale stejně během Jihlavského festivalu fungujete…
Ano, dokonce máme i svou řadu krátkých filmů, promítáme je i během roku.

Jak ty, potažmo DIOD, festival vnímáš?
Určitě pozitivně. Ředitel festivalu, Marek Hovorka, byl jeden z těch, kdo se zasadil, aby DIOD vůbec vznikli. A naopak – určitě jsme vznikli i proto, abychom festival podpořili, aby bylo v Jihlavě další místo, kde se dá promítat.

Chystáte na tenhle ročník něco speciálního?
Spíš jen plníme požadavky tak, jak nejlíp umíme. Většinou se tu pouští experimentální filmy nebo tu probíhá dokumentární divadlo a také se tu koná Industry program.

Je středa večer, zítra je teda státní svátek, což je trochu jiná specifická situace, nicméně bar je plný mladých lidí. Co jsou zač?
Hned vedle je vysoká škola, nad námi je gympl, kousek vedle grafická škola. Jsou to studenti, kteří ale moc nechodí do divadla, to máme zjištěné. Teď je spíš plný lidí, co z divadla vyšli.

Kdybys mohl na Jihlavě něco změnit, co by to bylo?
Nevím. Asi nic.

Není to krásný? Je.

MIKULKA

Je pozdě, a tudíž ideální čas vyrazit do Mikulky. Jsme rádi, že vůbec nacházíme místo, kam si sednout. Musím říct, že všechno vidíme už docela impresionisticky, ale s určitostí můžu potvrdit, že se nám tam líbilo. „Mikulka je nejlepší hospoda ve městě po setmění, kde na nikoho nekoukají skrz prsty. Schází se tady směs lidí od bohémských studentů po bezdomovce," dodává Adam.

KURDSKÝ KEBAB

Kurdský kebab se původně jmenoval Turecký kebab, jenže pak změnil majitele. Těžko říct, zda je zeď slávy jejich společným dílem nebo ne – především kvůli ní však od nás dostává tahle provozovna plný počet bodů. Mrzí nás jediná věc – že tam nevisíme taky.

STONE BAR

Legendární klub Bezvědomí řešil v době naší návštěvy technické problémy, a tak míříme improvizovaně na poslední drink do baru na Masarykově náměstí, kolem kterého se točíme celý den. Opět je plný lidí. Nevím, odkud se berou, ale je skvělé, že se tu jsou a že nesedí doma. V zadní místnosti nacházíme jukebox, který se však nepodařilo zprovoznit navzdory snaze ochotné obsluhy. A protože jsme si nesbalili ani žádnou deskovou, loučíme se s Adamem a vyrážíme si Falca pustit na hotel.