Dojmy z prvních hodin hraní kultistického Far Cry 5: čekal jsem víc hardcore

K sérii Far Cry od Ubisoftu mám značně ambivalentní vztah. Obecně mě tyto open world hry moc nebaví kvůli nudné repetitivní náplni, ale zároveň jsem všechny díly poctivě dohrál a dost jednotlivých prvků se mi moc líbilo.

Tvůrci přišli v každém pokračování s nějakou novinkou, například s šířením ohně z dvojky nebo skvělými ovladatelnými zvířaty ve Far Cry Primal. Nakonec ale vždy v mém zážitku převládl pocit stereotypu z okoukaných činností typu likvidace outpostů, popřípadě lezení na různé rozhledny za účelem odkrytí mapy. Aktuální nový díl mě zaujal především kvůli svým zajímavým kulisám, do nichž jej tentokrát autoři zasadili.

Far Cry 5 má skvělou úvodní sekvenci, v níž se dozvíte, že fiktivní část amerického státu Montana s názvem Hope Country ovládla militantní sekta. Vy v kůži policisty (nebo policistky – hra totiž poprvé v sérii umožňuje hrát za ženskou postavu, což jsem uvítal a ihned využil!) letíte vrtulníkem zatknout charismatického vůdce náboženského kultu. Úkol se vám ale nezdaří a vy musíte před rozzuřenými kultisty uprchnout, abyste si zachránili holý život.

Tento velice lineární začátek mě na hru nesmírně navnadil, protože tématika amerického náboženského fanatismu mě velmi zajímá a baví – mohu jen doporučit slavný dokument Jonestown nebo film Master od P.T. Andersona.

Když jsem se tedy zpočátku jako bezbranná zraněná policistka schovával před zfanatizovanými rednecky v temném lese, doufal jsem, že nové Far Cry se ponese v tíživé atmosféře boje o přežití s hororovými prvky okořeněnými o výstupy děsivého vůdce kultistů „otce“ Josepha Seeda.

Bohužel po prvních pár hodinách hraní bylo jasné, že hra se vydává přesně opačnou cestou. Neustále vás nabádá ke zběsilé akci tak, aby co nejefektněji všechno explodovalo a ze zbraní se sypaly tuny nábojnic.

Stačí, když chvíli setrváte u libovolné silnice, a po pár vteřinách už u vás stojí třeba i pět pickupů s tupě útočícími kultisty. Navíc máte k disposici řiditelná vozidla, vrtulník, letadlo, do přestřelky se zapojí spoluhráči nebo váš virtuální psí společník boomer, znenadání odkudsi z lesa přiběhne divoký medvěd, zbloudilé projektily prostřelí projíždějící cisternu s palivem, mohutná exploze zalarmuje další partu rednecků z blízké farmy… Prostě celé je to velmi dynamické a nelogické a totálně to kazí atmosféru.

Samozřejmě se můžete pokoušet o stealth formu hraní – hned ze začátku si osvojíte výborný luk, kterým, jako už tolikrát, vyčistíte nepřátelský outpost. Ale skrývat se před najíždějícími kultisty je obtížné a odměna za tichý postup nikterak vysoká. Zároveň připouštím, že kdo tento herní systém coby nováček v sérii objeví poprvé, může být okouzlen jak z frenetické akce, tak tiché likvidace.

Příběh sourozeneckého klanu, který pomocí své sekty oblast ovládá, má řadu logických trhlin a v některých cutscénách působí protagonisté vyloženě trapně – ale alespoň nějak plyne a na rozdíl od předchozího dílu má částečný potenciál zaujmout.

Na hře se mi velice líbí celkové vizuální pojetí krajiny. Les vypadá ještě lépe než v předchozím „pravěkém“ dílu, nasvícení scény a hra světel v korunách stromů jsou místy opravdu hodně realistické. Skvěle zpracovaná je také voda, která působí velmi přirozeně, zejména když v ní plavete. Zbraně jsou také velice dobře vymodelovány, zejména lopata působí až hmatatelně! Modely postav považuju za dostačující a nemyslím to nikterak negativně, ale srovnání s NPC v Horizon Zero Dawn nesnesou.

Čekal jsem, že Far Cry 5 bude jinou hrou než její předchůdci, že bude syrovější a obecně víc hardcore – hlavně kvůli tématu náboženského kultu. Škoda, že není, ale stejně ji zase celou dohraju.