Co si myslí o filmu 'Zoolander 2' opravdový model

Očekávaný film Zoolander 2 je stejně absurdní jako byl první díl. Akorát jsou všichni prostě o 15 let starší a navrch se naučili používat selfie tyč. První díl i jeho pokračování mají parodovat módní průmysl, nicméně, na rozdíl od úspěšného prvního dílu, byl ten druhý hned po premiéře ostře kritizován.

Úspěch prvního dílu byl totiž založený na tom, že v něm hráli lidi, kteří byli z módního průmyslu a brali se extrémně vážně, zatímco teď režisér spoléhal na známé jména z oblasti showbyznysu. Položme si tedy otázku: Může Zoolander 2 fungovat jako satira módního průmyslu, v případě, že módní průmysl je v dnešní době sám o sobě vtip?

Zamýšleli jsme se nad tím, kdo by nám se zodpovězením tak zapeklitý otázky mohl pomoci a došli jsme k závěru, že bude nejlepší zeptat se mužského modela. O pomoc jsme požádali Sang Woo Kima. Sang se narodil v Soulu a momentálně bydlí v Londýně. Stal se modelem pro kampaně DKNY, Dolce & Gabbana, Armani a Diesel, takže je pro zodpovězení naší filozofické otázky jako stvořený.

Trailer k filmu 'Zoolander 2'

VICE: Co tě první napadlo po shlédnutí filmu?

Sang Woo Kim: Je to nejabsurdnější věc, jakou jsem kdy v životě viděl. Myslel jsem, že to bude super, protože Benu Stillerovi se tenkrát podařilo dostat do filmu opravdu slavné osobnosti z módní branže.

Co si vlastně obecně myslíte o vztahu módního průmyslu s celebritami?

Většina lidí v módním průmyslu chce být jen slavná. Myslím, že ve filmu hrálo sousta zoufalců, kteří chtěli prostě získat status osobnosti. S tím souvisí i to, že spousta lidí v módním průmyslu, kteří byli požádáni, museli role odmítnout. Například manažeři Cary Delevinge jí nedovolili ve filmu hrát. Cara se totiž snaží brát svou hereckou kariéru vážně a to je dobře.

Jak se lišíš od Dereka Zoolandera?

Například tak, že modeling nechci dělat do konce života a myslím na jinou kariéru. A pro Dereka a Jeníčka je modeling celý jejich život. Oni jsou dvě největší mužské modelingové ikony. V tomhle smyslu je film přestřelený, protože takhle to v reálu nefunguje a chlap by se nikdy nedostal na takovou úroveň.

Takže je pro tebe modeling jen takovým odrazovým můstkem?

Vždycky, když se mě někdo ptá, co dělám, chtěl bych říct nebo dokonce měl bych říct, že jsem v první řadě umělec, jenže je mi to úplně trapný, protože vím, že mě každý zná jako modela. Miluju umění, nechtěl jsem být model, byl jsem jenom ve správný čas na správném místě, ale nelituji toho. Děkuji rodičům za to, jak vypadám, a že jsem asiat ve správné době, protože dneska frčí rozmanitost.

Jaký je modeling v reálu?

No musím říct, že pro to co dělám, film není zrovna dobrou reklamou. Modeling je někdy velká dřina, obzvlášť protože někteří ve vás vidí jenom hezký obličej, ale vy sami sebe se tak nevnímáte. Na základní škole jsem byl kvůli svému vzhledu šikanovaný. Musel jsem hodně přemýšlet o tom, jak vypadám a o tom, proč se mi za některé věci děti smějí, i když to tak třeba nemyslí. Díky tomu jsem sice rychleji dospěl, ale když se mě někdo zeptá, kdo jsem, odpovídá se mi těžko.

Existují nějaké problémy modelingového průmyslu, které film mohl zesměšnit více?

Myslím, že film si dělá hlavně legraci z modelingových stereotypů. Kdyby měl řešit opravdové problémy modelingového světa, nebyla by to taková sranda. Problémem je například, i když je to moderní, etnická různorodost. Já jsem měl jako asiat štěstí hlavně proto, že umím anglicky, takže můžu komunikovat s lidmi z branže a udržovat s nimi vztahy. Ale ostatní korejští či čínští modelové to mají těžké, protože většina z nich anglicky neumí, a taky mají často problém s vízem.

Nutí tě agentura, abys měl co nejvíce followerů na sociálních sítích?

Používání médií tvořilo velkou část filmu. Určitě nás k tomu tlačí. Hlavně k aktivnímu používání Instagramu, protože takhle se nejsnadněji vydělávají peníze. Jakákoliv propagace je dobrá propagace. Jde o to, že lidi tě nemají vnímat jako člověka, protože jsi jen objekt k prodeji.

Jaký nejbouřlivější večírek jsi v modelingu zažil?

Večírek pro Philipp Plein v Miláně. Celý prostředek místnosti byl velký bar a z bazénu vylétávali modelové na jet packu. Byla to nejabsurdnější věc, co jsem kdy viděl. Potom zazpíval Snoop Dogg v modře osvětlené místnosti "Drop It Like It's Hot." A musím říct, že na živo je to fakt směšný.

Už jsi se někdy za svou kariéru ocitl v ohrožení života?

Ne, nemůžete dělat nic nebezpečného. Někdy dokonce stylista musí nejdřív mluvit s agenturou, než si dovolí modelovi ostříhat vlasy.

Co tě módní průmysl naučil?

Určitě jsem získal více zkušeností, než kdybych zůstal na univerzitě. Třeba o penězích. Vydělávám poměrně hodně, takže jsem získal přehled v daních a různých výhodách. Zkušenost k nezaplacení je taky to, že jsem procestoval celý svět a potkal spoustu lidí.

Ve filmu je Mugatu uvrhnut do módního vezení… Myslíš, že by takhle měla fungovat módní policie?

Myslím, že by lidi mohli dostávat červené karty jako na fotbale. Pokud budete mít návrhář na fashion weeku hnusnou kolekci, dostanete žlutou kartu, a pokud by byla naprosto odporná, dostal by červenou, což by znamenalo zákaz přehlídek na jednu sezonu. Už se vidím jako porotce jak říkám: "Anno Wintour, dostáváte druhou červenou kartu, což znamená zákaz na dvě sezóny."

A nakonec: Už jsi někdy skončil přehlídku, podíval se k nebi a řekl si: 'Kdo já to vlastně jsem?'

No jasně! Odcizíte se normálnímu světu. Modeling není jenom práce, dostane se vám pod kůži. Častokrát jsem se ptal sám sebe, co já vlastně dělám zrovna v tomhle odvětví. V modelingu vám často lidi říkají, jak jste krásní, což vás za chvíli přiměje myslet si, že máte krásný život. Často se ocitám na párty, obklopen šíleně opilými modely, kteří se sami sebe nahlas ptají: "Co to vlastně dělám?"

Tak dík moc, Sangu!