Vietnamský kaše umožňují žižkovskýmu prekariátu zas o něco důstojněji snídat

Buďto na Letný, kde dáte šílenou pálku za nájem, ale to nevadí, protože odpověď, kam jít na snídani, zůstává i po letech bez odpovědi, na Vinohradech, kde reálně pocítíte dopady toho, že jste si vybrali životní styl neodpovídající vaší úrovni, ve Vršovicích, kde jídlo řešit nemusíte, protože se tam leje 24/7, anebo na Upper Žižkově (od tramvaje nahoru až k Jiřáku) a za to, co ušetříte na nájmu, můžete jíst jako páni.

Po první návštěvě Cafefinu, nový vietnamský kavárny, a jeho následný řešerši mě docela překvapilo, že kvůli tomuhle místu ještě nespadl internet. Má bejt Vice opravdu první? Máme přeci tolik práce s psaním o svých schízách, drogách, chlastání, debilních párty zážitcích, chatách z odpadků, ujetejch koníčkách a divnym umění, který nikoho nezajímá, a navíc ani neni umění. OK, nemám s tim problém. Navíc je důležitý radovat se z hezkejch věcí, jenže je to poslední dobou hodně těžký, když je venku neustále tak hnusně, že se člověk chce hned po ránu zabít skokem z pavlače.

Název vznikl složením dvou slov: cà phê neboli káva a phin neboli filtr. Nápad dostal Jackie Tran, multitalent a syn majitelů Pho Vietnam Tuan & Lan, nejvyhlášenějších bister svýho druhu v Praze, na Islandu, když zatoužil po místě, kde by mohl vystavovat svoje fotky. Během procesu ho taky chytl latte art a zbytek se na to tak nějak nabalil. Osobně nemám ráda mlíko a vlastně ani art, ale obrázky jim jdou opravdu moc hezky.

Vedle promyšlený vizuální identity mě nejvíc zaujala chao, rýžová kaše vesmírný konzistence, co chutná jako něco mezi ovesnou kaší a phočkem. Určitě bych ji, ať už kuřecí, nebo bylinkovou, doporučila se syrovým vejcem. Je to ideální snídaně pro lidi, co rádi zkouší nový věci, anebo pro ty, co se po ránu neradi namáhaj a nechtějí zbytečně kousat.

Zdejší bagety – pro ty dentálně zdatnější – dostávají čtyři a půl hvězdičky. Papírový parádičky kolem jsou hezký na fotku, ale zdržují jak přípravu, tak následnou konzumaci, a navíc tím vzniká zbytečný odpad. Nabídku doplňují limonády z tropickýho ovoce, čímž nemyslím banán, ale třeba dragon fruit nebo maracuju, i když bych za sedmdesát čekala větší value za svý money, zvlášť když za stejnou cenu pořídíte i právě zmíněnou bagetu. Dál si tu můžete dát čerstvý kokosový ořechy, dorty „evropskýho typu" anebo si vybrat z nabídky vín pro lepší lidi.

Asi nejpozoruhodnější je na Cafefinu jeho interiér, který nabízí skvělý zázemí freelancerům, který už nebaví sedět u Facebooku doma. Okamžitě mi připomněl ikonickou berlínskou restauraci District Mot, jen v umírněnější a pro mě něčím přijatelnější verzi. „Chtěl jsem vytvořit něco, co tady ještě nebylo. Něco, co bude hodně vietnamské, ale zároveň evropské, a hlavně má svůj styl a úroveň. Je tu mnoho prvků z Vietnamu, třeba elektronický sloup, který navíc částečně funguje, textil na polštářích ve stylu 80. let, masky, sklenice a další. Řekl bych, že jsem se inspiroval Vietnamem z dob válek," vysvětluje Jackie.

Vietnamská kavárenská kultura je každopádně hodně outdoorová, jak mi potvrzuje i Linh Jessie z food pop-upu Culinhary: „Sedí se na nízkých stoličkách na ulici přeplněné harampádím, všude plast, mezi domy jsou natažená světýlka, lampiony a blikátka. Jedna kavárna vedle druhé, všichni hulákají, hlavně majitelé, kteří tě lákají na své zaručeně nejlepší phởčko nebo chèčko, do toho živá hudba a to všechno v naprostém vedru a dusnu. Pokaždé, když tam jsem, si tenhle kýč maximálně užívám."

Vnitřek skutečně evokuje vietnamskou ulici, což je nanejvíc fajn, protože, smiřme se s tím, i v létě bude nanejvýš plus pět stupňů a venku se prostě letos jíst nebude.

Kavárna Cafefin nám. Jiřího z Poděbrad 4

otvíračka:
pondělí–sobota: 8–21
neděle: 10–18