Parkour v Gaze

Fares a Fahed už od útlého mládí považují parkour za způsob, jak se vyrovnat se životem v Gaze. Dnes, společně s přibližně dvaceti dalšími teenagery tráví dlouhá léta běháním a skákáním přes místní rozbombardované budovy. "Budoucnost je sakra nejistá, žijeme v obležení," říká Fares, "Parkour je jediná věc, díky které se cítíme aspoň trochu svobodně."

I přes všechnu tuhle nejistotu, ve které žijí, je pro kluky parkour vítanou oddychovou činností od dennodenních povinností. Faresův otec zemřel, když mu byly dva roky, a Fares tak žije se svou matkou a sourozenci. Bez otcových příjmů přežívají pouze na vládních příspěvcích a podpoře od Spojených národů.

"Gaza je konečná," říká Fares. "Žijeme tady jen proto, že nemáme na výběr. Tohle je život, který nám připadl, tak se musíme snažit o to, aby alespoň trochu fungoval."