Cesta ugandského režiséra za dobytím planety nízkorozpočtovými filmy

Koncem roku 2011 se Alan Hofmanis posadil v baru East Village naproti svému dlouholetému příteli, aby spolu probrali život. Před dvěma dny se s Alanem rozešla partnerka hned po tom, co jí přinesl zásnubní prstýnek. Předtím tento 41letý muž strávil polovinu života prací pro film, zasvětil život kinematografii, umělecké a zvukové režii. V sedmnácti přespal na stanici metra v Queensu, aby se dostal jako stážista na pozici asistenta jedné televizní show. Když mu bylo přes dvacet, jel do Adirondacks a přespával měsíc v autě, aby se mohl účastnit akce Lake Placid Film Festival. Čas od času filmové festivaly pořádal sám. Teď, ve středním věku, má něco málo zkušeností s filmovou digitální technikou, v kariéře nemá vytyčen žádný konkrétní cíl a je bez partnerky.

Hofmanisův přítel, který pracuje pro nestátní neziskovku a strávil nějaký čas v Ugandě, doufal, že Hofmanise rozptýlí, a tak vytáhl telefon a přehrál mu trailer k filmu Who Killed Captain Alex. Film s rozpočtem 200 dolarů produkovaný Isaacem Nabwanou, zakladatelem první ugandské filmové společnosti pro akční filmy, Ramon Film Productions (RFP). Who Killed Captain Alex je šílený snímek, v němž má komando spadeno na nemilosrdný drogový gang s názvem Tiger Mafia. Užívá se v něm bojových umění a různých druhů těžké munice. Když jsou aktéři zasaženi, postavy vyprodukují mraky CGI krve jako ve starých videohrách.

„Když se snažíte analyzovat nějaký film, především takový, o kterém nic nevíte, jsou dvě věci, na které berete zřetel," říká Hofmanis. „Co se snaží dělat a jak to dělají? Někdy se setkáte s něčím, co je perfektní, ale ne příliš zajímavé. Doufáte spíš v opak."

Po tom, co trailer zhlédl, se rozhodl odletět do Ugandy. Měl našetřeno 16 000 dolarů na svatbu a líbánky, dvojnásobek toho měl ještě k dispozici a v rámci svého předchozího zaměstnání se nalétal taky dost. Téhož večera si koupil letenku do Kampaly, hlavního města Ugandy, za 1 450 dolarů.

Prvního dne v Kampale, v přecpaném městě s asi 1,2 millionů obyvatel, zašel Hofmanis na Owino Market, rozlehlý, slunečníky pokrytý trh daleko od tras západních turistů, kteří městem prochází na své cestě za safari. Měl v plánu najít Nabwanu, ale potřeboval nějaký čas, aby se před zahájením lovu zorientoval. Neměl tušení, kde Nabwana žije a nebyl si ani jistý, co by měl chtít od jejich setkání v případě, že ho najde.

Náhle uprostřed tlačenice zaregistroval prodavače DVD, který měl na sobě tričko s potiskem RFP.

Dal se podél rovné řady stánků, aby se k tajemnému cizinci dostal, který naopak, mysle si, že mzungu (místní název pro bílého zápaďáka) by mohl znamenat jen problém, začal prchat opačným směrem.

Hofmanis muže dostihl a po vzájemném ujišťování (že prodavač nešířil pirátské kopie a Hofmanis není agentem Interpolu) trhovce Hofmanisovi řekl, kde Nabwana bydlí. Oba pak nasedli na boda-boda, na taxi motorku, a prodírali se na ní přeplněnou Kampalou.

Hofmanis přijel do Nabwanova domu a zavolal na něj ve stručnosti: „Ahoj, jmenuju se Alan, pocházím z New York City a chtěl bych s vámi mluvit." Nabwana, uhlazený, inteligentní muž ho pozdravil nonšalantním podáním ruky jako by u něj doma byli mzungové na denním pořádku.

A skutečně, Hofmanis si povšiml, že před ním dorazili dva francouzští dokumentaristé (kteří pracovali na dokumentu o africké kinematografii a s laskavým svolením se v domě zastavili). Jak spolu ti čtyři ve studiu mluvili, Hofmanise otravovalo, že Francouzi označovali Nabwanovu práci jako „domorodý film", jako by byl Captain Alex zajímavý jen z antropologického hlediska, ne z kinematografického.

Když odjeli, Hofmanis a Nabwana se začali bavit o filmu. Hofmanis ho zasypal otázkami o vybavení, distribuci, estetice a vlivech. Šokovalo ho, když se dozvěděl, že Who Killed Captain Alex byl jedním z dvaceti filmů, které Nabwana pod patronátem své společnosti vytvořil (protože ale Nabwana neměl software, který by mu zajistil archivaci snímků, ztratil své filmy už dávno). Hofmanis si uvědomil, že studio představovalo celou RFP.

Od toho, co byla v roce 2005 společnost založena, Nabwanovy filmy zhlédly statisíce afrických diváků. Přestože film není mimo Ugandu dostupný, trailer na YouTube pro film Who Killed Captain Alex zaznamenal více než 2 miliony zhlédnutí. Tvorba filmů pro široké publikum s minimálním rozpočtem donutilo Nabwanu, aby změnil techniku. Jeho první filmy například používaly kravskou krev jako speciální efekt. Přesedlal na potravinářské barvivo po tom, co si herci začali stěžovat na žaludeční bolesti. Vypukla u něj bakteriální choroba a strávil týden v deliriu na nemocničním lůžku. Při natáčení dalšího filmu, Bad Black, Nabwana a jeho štáb udělali nájezd na místní kliniku a obohatili natáčení o zkrvavené obvazy a použité injekční stříkačky.

Oba spolu mluvili pět hodin. Najednou se Nabwana Hofamnisovi zmínil o svých plánech do budoucna, o filmu, ve kterém prezident Obama navštíví Ugandu a je unesen kanibaly. Téma souviselo s linií ostatních filmů RFP, ale tento projekt by znamenal naplnění Nabwanových rostoucích ambic. Film by vyžadoval skutečné vrtulníky, přestože jedna hodina letu by stála víc než celý rozpočet.

„Víte," řekl Hofmanis, „i Coppola měl ve filmu Apocalypse Now problém s helikoptérami."

Nabwana se usmál a řekl: „Kdo je Coppola?"

Vloni v listopadu jsem Nabwanu navštívil v Ugandě sám. Wakaligu, kampalskou čtvrť, kde žije a pracuje, přetíná Sir Albert Cook Road, hlavní tepna ucpaná minivany, náklaďáky a boda-bodami. Puch nafty je neodolatelný. Na cestě beze jména, která vede k RFP, se výfukové plyny mísí se zápachy slumu: kouře, odpadků a splašek. Podél silnice se táhne otevřený výkop, silnice se proplétá mezi domy, dokud se neztratí v přítoku tekoucí špíny, který lze přejít jen po vratké desce.

Nabwanova usedlost se nachází v nejnižší a k povodním nejnáchylnější části Wakaligy. Nabwana si postavil hlavní dům sám z cihel, které si sám vypálil (zdědil majetek po dědečkovi). Před zadním vchodem je otevřená kuchyň. Nabwana a jeho žena, Harriet, sdílí ložnici se svými třemi malými dětmi, v ostatních pokojích domu bydlí příbuzní a jiní nájemníci. Ostatní lidé na pozemku sdílí jeden zahradní domek. Není tu voda.

Za domem malá parcela země slouží jako místo, kde se zkouší, jako nahrávací studio a stojí tu bouda, kde se prodává železo do šrotu. Napříč od téhle části se táhne skládka, hromada zdechlin, použitých hygienických potřeb a lékařského odpadu. Kousek zeleného manioku tu zanechává výhonky a barví slum do červenohnědé. V dálce stojí Mutundwe Hill, bohatá čtvrť, o které se říká, že v ní bydlí ugandský princ. Tento pahorek je zásoben elektřinou, zatímco Wakaliga neustále trpí výpadky proudu.

Nabwana mě přivítal ve svém cihlovém domě, který je zbarven do červenohněda jako okolní hlína. Nabwanova zastřižená bradka skrývá chlapecký obličej a jeho přivřená víčka mu dodávají unavený vzhled. Po několika minutách jsem však poznal, že je sebevědomým mužem. Každé ráno během mé návštěvy se Nabwanna oblékl do modrobílého polo trika s logem RFP. Slogan studia „The Best of the Best Movies!" perfektně odráží jeho optimismus.

Vkročili jsme do dveří, abychom unikli žhavému slunci. Před několika dny zaznamenali dlouhý výpadek proudu a chvíli mi trvalo, než jsem přivykl tomu přítmí. Nabwana tou nepříjemností vypadal spíše povzbuzen.

„Má to jiná pozitiva," vysvětlil mi. „Alespoň pro dnešek se proud stabilizuje. Teď ho můžeme využívat až týden!"

Překvapilo mě, jaký měl ve studiu nepořádek. Několik zničených pohovek, stoly přetékající počítačovými součástkami, knihami, pevnými disky, oděvy, různými částmi rozbitého vybavení a mnoha nedefinovatelnými objekty, které se měly stát součástí jeho filmů. Zbývalo jen místo pro jeho počítač. Okna domu jsou zamřížovaná a vždycky spí se svou kamerou a procesorem pod postelí.

„Během dne nemáme problém. V noci je to horší."

Na hromadě papírů blízko počítače jsem si povšiml nějaké hračky, pušky ještě zabalené v plastu. Byl to dárek od neznámého fanouška; lidé přichází, aby mu darovali plastové zbraně, které používá pro své projekty. Studio má mnoho falešných zbraní, ještě otlučených z dob akčních filmů.

„Když je vyrobíme těžší, je pak pro herce mnohem snazší s nimi pracovat jako s pravými," vysvětluje Nabwana. Dává přednost užívání atrap z kovu. „Ale nejde to, když jsou moc lehké. Proto dnes nepoužíváme ty z plastu. Kupujeme je kvůli těm modelům. Pak je jen okopírujeme a přetvoříme." Z levných plastových hraček si studio vyrábí své vlastní kovové repliky. Nabwana napodobuje pohyb při práci s falešnou zbraní. Naučit napodobovat herce toto gesto s podřadným arsenálem je důležité.

Nabwana vyrůstal za brutálního režimu Idiho Amina, který od roku 1971 do roku 1979 řídil zabíjení 10 000 až 500 000 Uganďanů. Když britská vláda přerušila všechny diplomatické styky s tímto diktátorem, přidal si ke svému jménu zkratku CBE, která znamenala „Conqueror of the British Empire". Přesto byl Nabwana, jehož dědeček byl zemědělcem, který vlastnil většinu území patřící dnes RFP, ušetřen většiny takového násilí jen čirým štěstím.

První povědomí o zbraních dostal Nabwana díky americkým televizním show. Jako dospívající si kreslil Chucka Norrise, herce, kterého znal jen z pouličního umění, bojujícího po boku Uganďanů. Prvním filmem, o kterém slyšel, byly v roce 1978 Wild Geese, britský dobrodružný film o stárnoucích žoldácích ve střední Africe. Nikdy ale film neviděl, spíše poslouchal, jak jeho bratři zapáleně popisují zápletky pořád dokola.

Po Aminově vyhoštění v roce 1979 TV stanice přerušily noční vysílání, místo toho uzavíraly den proslovem Miltona Obota, kterého Amin sesadil. Obotova druhá vláda by se dala definovat jako brutální občanská válka vedená Yowerim Musevenim, který na Obota v roce 1986 podnikl puč a od té doby vládl sám. Přestože se Nabwanova rodina násilí vyhnula i tentokrát, jeho dědeček byl obviněn z podpory rebelů a rodina málem zkrachovala. Nabwana musel jít těžit písek, aby si zaplatil školní výdaje. V těchto hladových měsících byl svědkem dozoru vládními vojsky Kampaly, která připomínala Arnolda Schwarzeneggera se skutečnými zbraněmi.

„Řeknu vám," říká Nabwana, „každý Uganďan by si chtěl zahrát v akčním filmu."

Nabwana se chápal vždycky jako umělec. Ekonomické těžkosti z jeho mládí ho učinily samostatným, takže pro něj nebyl problém podniknout stavění domů na vlastní pěst. Po své svatbě a prvním dítěti se šel podívat na film.

Ve svých 33 letech se přihlásil do šestiměsíčního počítačového kurzu. S vědomím, že si může dovolit jen měsíc, poslouchal i v jiných třídách a horlivě studoval z knížek. Potom, co dokončil měsíc, pokračoval sám, surfoval po internetu, aby našel návod, jak natočit video. Nakoupil motherboardy, procesory a nabíječky a naučil se, jak si sestavit svůj vlastní počítač a jak používat green screen.

Nabwana strávil po třicátém roce produkováním a natáčením hudebních videí. V roce 2009 se rozhodl, že natočí svůj první akční film. Sháněl herce tak, že je prostě jen oslovil. Zpráva o produkci se rozletěla rychle, nejen v Kampale, ale i po jiných městech a kmenech.

Co se týče filmu Who Killed Captain Alex, herci si sehnali své vlastní kostýmy, které si nakoupili na běžném trhu. Nabwana sázel na improvizaci, používal například malířskou barvu místo alkoholu a přestavěl svůj hever na držák kamery. Kdyby neměl dostatek lidí na útokovou scénu, nasadil by stávajícím masky a použil je v dalším záběru. Natáčení s falešnými zbraněmi kolemjdoucí znervózňovalo, takže se naučil i rychle natáčet. Celý film byl natočen a zeditován v lednu 2010.

Násilí se zbraněmi ve filmu Captain Alex, jako ve všech Nabwanových filmech, má mít komediální charakter. Žádný západní divák by nebyl s to to pochopit. Přestože tak odkazuje na vojenské scény, kterým přihlížel jako teenager, jeho vlastní záměry jsou kinematografického charakteru: západní akce a východní bojová umění.

Ne mnoho dnešních diváků je schopno pochytit aluze na Obotovu éru. Průměrný věk v Ugandě se pohybuje kolem 15,5 roku, takže se Nabwana zaměřuje spíše na mladší publikum. Většina Uganďanů (včetně většiny herců RFP) vyrostla v období po Aminově násilné diktatuře a občanské válce. Před Captain Alex ugandské akční filmy nebyly natáčeny kvůli penězům, ne proto, že by se odkryla stará traumata.

V době mé návštěvy Nabwana a Hofmanis spěchali, aby dokončili remasterovanou, anglojazyčnou verzi filmu Who Killed Captain Alex a taky aby se strefili do kampaně Kickstarteru, což by mohlo přinést zoufale očekávaný kapitál. Kampaň si žádala 160 dolarů, dost peněz na produkci dalšího Nabwanova velkoprojektu, Tebaatusasula: Ebola. Ale záměrně skrovné množství bylo jen jak chytrým reklamním trikem. Doufali ve výrazně větší částku (265 000 dolarů pro studio, na vybavení, vozidla a obecné prostředky umožňující natáčení bez přerušení). To všechno bylo součástí Nabwanovy ambice přeměnit RFP z relativně malého podniku na globální společnost a Hofmanis měl sloužit jako jeho „americký velvyslanec".

Ale i po týdnu byli zcela bez proudu. Nabwana v projektu Captain Alex nikam nepokročil. Deště zaplnily ulice vedoucí k RFP hnědou vodou, která byla k nerozeznání od splašků. Přišel jsem, abych byl svědkem rozkvětu jejich studia, ale místo toho jsem viděl jen domorodou klišé scénu: hrající si děti, hašteřivou ženu, tátu zalezlého v pelechu.

„Když jde proud, cítíme se nepřemožitelně," pověděl mi Hofmanis, když jsem ho potkal v jeho zázemí, v budce s plechovou střechou. Uvnitř byl pokoj temný, smrděl po chlapovi, co se už hodně dlouho nemyl. V noci mu pod nohama běhaly krysy a nechávaly mu na posteli kosti.

Hofmanis utratil v hotovosti od svého prvního výletu před třemi lety do Ugandy 40 liber. Má účes šíleného vědce, děravé šaty a připomíná trosečníka na ostrově. Opilci ho na ulici upozorňují na jeho nedbalý vzhled. V době mé návštěvy však neměl dostatek peněz ani na láhev Coca Coly .

Po tom, co si nabije laptop v nedalekém holičství, ukáže mi, na čem pracoval za poslední uplynulé týdny: přidával takzvaný VJ track k anglojazyčné verzi filmu Who Killed Captain Alex. Všechny pochybnosti, které jsem o komediálním záměru filmu měl, zmizely, když jsem si ten track poslechl. V Ugandě zkratka VJ znamená „video jokers", byli to komentátoři v ugandských kinech, v chatrčích, kde se publikum scházelo ke sledování filmů a fotbalu v televizi. U takové události nesměl chybět video joker, který mluví přes západní hlasy mikrofonem a může nahradit originální zvukovou stopu. VJ je překladatelem, konferenciérem, propagátorem a průvodcem v jednom. Hofmanis přirovnává VJ tracks k titulkovým kartám v němých komediích před sto lety.

Video joker v Captain Alex je Emmie Bbatte. Jeho track narušuje audio filmu jako komentář režiséra. V pomalých scénách Bbatte vyhrkne: „Bude akce, slibuju!" „Zatraceně hustej film!" „Očekávejte nečekané!" Když akce pokročí, zvolá: „Bojovník!" „Komando!" „Film přichází!" „Film! Film! Film!" Občas zavýskne ve stylu Jamese Browna. Je to jak Mystery Science Theater 3000 vyprávěný chlapem, který zní, jako by byl něčím sjetej.

Po pěti minutách Bbatte volně překládá dialogy postav. Potom, co zavtipkuje o reportérce, která udeří na policistu, Bbatte si povzdechne hlasem patřícím policistovi: „Ach, upřednostňuju muže." Hofmanis mi řekl, že se dohadovali, jestli ten vtip nevymazat. V době mé návštěvy byly antihomosexuální zákony v neustálé proměně. Byl by vtip vnímán jako propagace homosexuality?

Druhá strana mince se zdála být taky riskantní. Mimo Ugandu by mohl vtip působit spíš homofóbně. Odmítnutí filmu Captain Alex mnoha americkými filmovými festivaly Hofmanise šokovalo. Když se na to dívá zpětně, tušil, že studio bude muset počítat s intenzivní zpětnou vazbou proti antihomosexuálním zákonům. Už vůbec nepomohlo ani to, že by mohl být film vnímán jako podněcování k násilí ve východní Africe. Ani snaha se přizpůsobit tématům o africké chudobě.

Během své návštěvy se mi zjišťovala Hofmanisova pozice u RFP nesnadno. Podobně jako Nabwana zastává mnoho pozic naráz. Současně je jasným mostem k západu; jinak je Nabwanovým chráněncem. Jeho nejkonkrétnější pozice je propagátor, někdo, kdo je svou prací přímo nadšen. Je těžké si představit, že by měl Nabwana většího fanouška než je Hofmanis. S tak neutuchajícím zápalem se celkový dojem, kterým působí, jeví jako archetypální směs západního návštěvníka: Může se obléct jako pracovník nevládní neziskovky, ale když mluví, mluví jako misionář.

Hofmanis se proletěl mezi New Yorkem a Kampalou za poslední dva roky šestkrát. Během jednoho návratu domů pracoval na svém laptopu v jedné kavárně, kde se dal do řeči s mladou studentkou kolumbijské univerzity, která četla knihu o africké historii. „Chceš vidět něco z africký historie?" zeptal se Hofmanis a přehrál jí trailer na Captain Alex. Studentka se na Hofmanise podívala a řekla: „Jak můžeš v noci spát?"

Trailer působí dojmem, že spíše africké násilí idealizuje. Avšak zatímco všechny sousední země zažily v ještě nedávné historii teror nebo válku včetně dvou genocid, městská Uganda byla stabilní, funkční společností od roku 1986. Dokonce i běsnění Josepha Konyho a jeho dětských vojáků zasáhlo spíše severní města a území. Téměř všichni herci v Nabwanových filmech vyrostli v relativně bezpečné společnosti, v níž jejich životní zápas definuje více ekonomika než násilí. To je snad důvod, proč filmy RFP jsou tak populární, země je připravena se smát, protože násilí je poprvé ve své novodobé historii cizí a daleko.

Nakonec se obnovil proud, ale nikomu se nezdálo, že na dlouho. Seděl jsem na verandě a diskutoval s Harriet, Nabwanovou manželkou, o distribuci. Pokaždé, když jsem ji viděl, byla elegantně oblečená a některým vtipům (nebo faux pas) se hned smála. Kromě výchovy tří dětí se stará o účetnictví.

Stejně jako každý další aspekt Nabwanovy tvorby je distribuce RFP domácí a zcela původní. Distribuci zajišťují herci prodejem DVD na ulici a sdílením zisků se studiem. Každý film se prodává za 2000 až 3000 šilinků (70 centů až dolar). Cena se odvíjí podle toho, kde a komu je film prodáván. Zisková marže se pohybuje kolem 15 centů za disk.

Je-li film prodán v 10 000 kopiích, studio překročí celkový zisk ve výši 1 500 dolarů. Film Rescue Team, který vyšel v roce 2011, se prodal ve více než 8000 kopiích v prvním měsíci a Who Killed Captain Alex se zatím prodal na 10 000 discích (v pirátských kopiích desetkrát více). Tento výnos musí na pokrytí ztrát stačit. Nabwana chtěl každému prodejci pořídit přenosné DVD přehrávače, aby mohli potenciálním zákazníkům ukázat to, co si kupují. Ale zatím na to ještě nemá peníze.

Studio hradí také cestovní výdaje pro prodávající na západ nebo na východ ve vnitrozemí, ne na sever (kvůli jazykovým odlišnostem). Prodejci obvykle cestují týden a nabízejí své disky stylem „muž proti muži" (Nabwanův termín) a posílají RFP zisk prostřednictvím Mobile Money, což jsou digitální peněženky. Harriet udržuje zásoby disků, a když je potřeba, zbytečné disky v případě potřeby spálí.

Kvůli pirátství, velkému problému v Ugandě, se RFP filmy týden neprodávají. Potom si zákazníci můžou koupit napodobeninu levnější než je originál. Někteří piráti prodávají jen prázdné disky vložené do obalů RFP.

Přestože se za dva dny vrátil proud, znemožnilo natáčení bouřlivé počasí. Z daleka muselo přijet mnoho herců a štáb; a doprava byla v dešti o to nepříjemnější. Nabwana se zaobíral především úkoly kolem Kickstarteru a scény, které měl v plánu, byly stejně jen propagační, ne součástí probíhajících projektů. Seděl ve svém ateliéru a intenzivně zíral do obrazovky počítače a pracoval na jednom výbuchu.

Byl to malý detail v nové výrobní technice loga RFP, miniaturní film sám o sobě. V sekvenci vrtulník spustí několik ugandských komand na newyorském Times Square, pak vypálí raketu, která zničí Katz Delicatessen na East Houston. Hofmanis mi řekl, že to byla jedna z mála fotografií toho místa s vysokým rozlišením, kterou byli schopni najít (mám ale osobní podezření, že montáží se loučí se svým starým životem na Ludlow Street).

Část sekvence je čistá komedie, ale zničení lahůdek se zdá být mnohem reálnější. Mnoho z Nabwanových speciálních efektů není o nic horší, než cokoliv, co je vidět na SyFy Channel. Šokováni tím, že ugandský tvůrce produkuje takové scény, Nabwanu místní obyvatelé nařkli z čarodějnictví.

Nabwana přepne zpět na začátek sekvence, načež přijde dítě, vyžaduje si jeho pozornost a pak začne plakat. Jeho studio je pokojem bez dveří a přední část je otevřená po celý den. Jednou přišla slepice a snesla na židli vejce. Zdálo se, že se dívá na taková vyrušení s pobavením.

„Střih je někdy monotónní," řekne s lehkým pousmáním.

V průběhu několika příštích dnů se zdá Hofmanis o mnoho starší, zuřivě pracuje každou noc, vylepšuje zvukové stopy.

Lhůty ateliéru pro ambiciózní kampaň na Kickstarter znamenaly ještě dva týdny, ale s výpadky proudu se lhůty daly dodržet jen těžko. O jedné z přestávek jsme diskutovali o výzvách, kterým by studio stálo tváří v tvář, kdyby byla kampaň úspěšná.

Kampaň na Kickstarter dramaticky zvýšila náklady na celou operaci. Ale v případě, že by studio uspělo, koupilo by malou parcelu za Wakaligou, zbudovalo by si vlastní zařízení – jak by si ale zajistilo vlastní bezpečnost?

Pak je tu ještě jedna možnost. Nabwanovi je 42, průměrná délka ugandského života je 58 let. Je v poměrně dobrém zdravotním stavu, jeho vlastní babička (které je Captain Alex věnován) se těší dobrému zdraví i po 90. roce života. Ale v zemi, kde se mužům středního věku nedělají testy na prostatu, nekontroluje se jim cholesterol nebo nezískají dentální péči, není možné očekávat zázraky. Mohl by někdo RFP převzít po tom, co Nabwana půjde do důchodu? Přestože Hofmanis vidí roli kurátora pro sebe, nebude nikdy ugandské filmy režírovat. I kdyby se naučil Lugansky, bude vždycky mzungu, outsider.

Hofmanis se ohlédl: „Tohle pracovní vytížení je strašný," říká se smíchem.

Neděle přinesla vybavení a jasné nebe a já byl vyzván, abych se účastnil smrtelné scény na green screen pro propagační video. Protestoval jsem způsobem člověka, který si není jistý tím, zda by měl udělat to, po čem tajně touží. Obrazovkou byl dlouhý, omyvatelný pruh plsti, připnutý na straně Nabwanova domu a natažený přes dva malé koberce pro zmírnění pádu. Místní děti nedbaly na hluk okolo. Šestiletý Phillo, chlapec ze sousedství, udělal hvězdu a zanechal několik blátivých stop v zelené látce. Zahřmělo, ale déšť se nespustil. Myslel jsem, že umřu.

Po několika záběrech jsem byl požádán, abych předvedl nějaké zabíjení. Očividně jsem byl jediný, kdo byl poněkud zděšen představou bílého Američana, který míří na neozbrojeného Afričana. Byl jsem ozbrojen plynovou zbraní vytvořenou po vzoru té z Predátora a zničil jsem svého přítele Apolla (a pak se rozpačitě omluvil za jeho vraždu).

Potřebovali ještě jednu smrt, tentokrát roznětkou, miniaturním výbušným zařízením používaným k napodobení výstřelů. Nabwana je pravidelným návštěvníkem místního Červeného kříže, kde shromažďuje volné kondomy (a jsou mu vděčni za jeho práci propagující bezpečný sex ve slumech). Tyto kondomy se pak naplní červeným potravinářským barvivem, přilepí se na podložku spojenou s rybářským vlascem a připevní se na hrudě herců.

Nabwana zvolal akce! a já byl zastřelen, vlasec vytažen a moje košile explodovala postříkaná jasnou lepkavou tekutinou. Všichni se smáli a tleskali a někdo připomněl, že bych asi nechtěl košili zalitou krví v zavazadle na cestu domů.