Pohoda/den první

Řikejte tomu třeba snobismus, ale Mobyho a oficiální zahájení Pohody jsem z osobních estetickejch důvodů s klidem minul, takže pro mě festival začal v pátek 8.
Můj předpoklad byl, že Santigold, The Death Set, Simiani a Pulp by neměli zklamat. U ostatních jsem měl otazník. A tohle byla realita:

Střední proud a žádný překvapení: předvedli dEUS (trochu divnej, lehce nudnej hardcore), američtí Battles (čekal jsem víc) a bohužel i Santigold, která měla skvělou výpravu, ale jednak se zpozdila o dobrejch 20 minut - možná testovala publikum, možná se v zákulisí hádala o to, že mírně bublinková voda, kterou si objednala k lososovi měla na její vkus bublin moc, kdo ví, každopádně 20 zpoždění je při hodinovém hraní docela dost. Nastoupila slušně, ale po pár písničkách jí začala trochu docházet šťáva. Medaile jí ale určitě náleží za kostýmy a stylizaci, byl to trochu Princ někdy na začátku 90. let a hezky se na to koukalo.
Lamb převedli termín “inteligentní pop” v praxi. Pro mě tohle slovní klišé znamená nudu ozvláštěnou elektronickými zvuky a nepravidelným rytmem. Všem se to prej “docela líbilo” a víte, jak to je, když se nám něco “trochu líbí”?:)
Největší bizar páteční pohody: Američanka Jessie Ewans předvedla extatickej set se ságem a bubeníkem v kostýmu, kterej byl víceméně travesti show. Zpočátku mě to bavilo, pak jsem si nebyl jistej, a doteď nevím, jestli mě ta její nervně-agresivní energie vadila proto, že jsem měl pocit, že slízala všechen kokain na světě a mě nenechala nic nebo jestli mi to vadilo prostě proto, že jsem byl unavenej a neměl na hysterii náladu.

Jessie Ewans

A to nejlepší? Bohužel, nestihnul jsem Imogen Heap, kterou všichni velebili, takže upřímně jen o tom, co jsem viděl: Sladký jako rakvička se šlehačkou, etérický a shoegaze vystoupení předvedli kanadští Braids, jejich zpěvačka Raphaelle aspiruje na nepříjemnější a nejkrásnější osobu, kterou jsem v pátek na festivalu viděl. Další radost až na kost předvedli dřevní australani z Brooklynu The Death set, který se s tim moc nemazali a jeli svůj elektro, kytarovej punk a mydlili ho do davu, jakoby zejtřek neexistoval.

Braids

Bartošovci jsou fér cikáni, co hrajou čardáš, na tom nejde moc zkazit, ale vidět tuhle nabouchanou kutálku na Pohodě, jak donutila k folklórnímu tanci osmnáctiletý teenagery, bylo zábavný intermezzo.
Simian Mobile Disco ukázali, že taneční scéna ještě neni uplně mrtvá - případně, jestli je mrtvá, tak ne dlouho, protože ještě uplně nevystydla. Live set a krásná projekce, lidi skákali, co vám budu povídat.
A so far, největší hukot - a já to tak trochu čekal - byla hodinovka s Pulp. Jako jediný si na pohodě frajersky vymínili hvězdnou proměnu celýho podia a na jejich prezentaci to bylo kurva poznat. Dobrá projekce, hvězdný Jarvisovi manýry a anglický tanečky na repro-bednách a jedna pecka za druhou. Britové sice možná neumí uvařit pořádný kafe, ale jejich smysl pro pop kulturu je daleko za našimi vlhkými sny. Během jejich koncertu - a byla to hlavně Jarvisovo show, skákali a hlučeli všichni a plný kotel byl mokrý.