Sexuální pracovnice popisují, jak podle nich vypadá ideální pracoviště

Při dekoraci kanceláře nemaj vaši zaměstnavatelé ani špetku fantazie. Zmůžou se tak akorát na pár fatboyů, sem tam kytka v květináči, když máte štěstí, tak třeba kulečník. U pracovišť prostitutek je to ještě složitější. „Chtěly bychom bordelovou kočku… nebo možná vířivku," říká Kate, sexuální pracovnice z Londýna. „Může se ti to zdát divný, ale představ si, o kolik by bylo lepší pomlouvat svýho posledního klienta, kdybys byla ve vířivce."

Jak něco takovýho zařídit – bezpečnost, zázemí, vířivky na tlachání, zákusky – je debata, kterou jsem mockrát zaslechla od prostitutek, který řešily, že spolu v Británii nemůžou legálně pracovat pod jednou střechou. Zatímco sex za peníze je legální, provozování bordelu ne, a to díky zastaralý a špatný legislativě, kterou se musí průmysl řídit.

Ještě předtím, než může být řeč o vířivce a zákuscích tu tak máme zásadní problém s bezpečností. V dnešní době pracuje většina prostitutek uvnitř, buďto pro nějakou agenturu nebo na samy na sebe. To i tak ovšem znamená znamená, že hodně žen pravidelně dělá na vlastní pěst v hotelech, bytech nebo u klientů doma. Musí existovat lepší, bezpečnější alternativa. Zeptala jsem se proto několika prostitutek, jak by si představovaly své vysněné pracoviště, kdyby pracovaly v zemi, která podporuje dekriminalizaci jejich profese.

Často na to narážím. Můj ideální bordel by byl spoludílem mě a mejch kámošek. S tím, že bychom nezbytně nemusely všichni dělat to samý. Měly bychom patro na BDSM a patro pro ty, který mu tolik nefanděj, čokoládovou fontánu, dort, čaj a kafe. Byla by tam i velká kuchyň, abychom si mohly vařit.

Mohla bys pracovat kdy se ti zachce a vědět, že tvoje kámošky jsou blízko. Po schůzce bychom ji mohly všichni rozebírat. Bylo by to o kamarádství, to mě asi nejvíc láká na legalizaci naší profese. Nebaví mě trčet na hotelu nebo jet k někomu domů sama. Můžu se bavit s kamádkama – prostitutkama, ale není to takový, jako kdybychom spolu mohly pracovat a proto si připadám od nich tak trochu odříznutá.

Kromě zoufalýho vybavení mi na bordelech nejvíc vadí lidi, co je vedou. Od všech služeb, který tě nutěj nabízet, až po směny, který si musíš odpracovat. „Nidky jim neříkej, že máš kvasinkovou infekci," varovala mě jedna ženská. „Stejnak tě budou nutit pracovat. Radši jim řekni, že máš otravu z jídla nebo tak něco."

Kdyby si to všechno prostitutky zařizovaly samy, bylo by to mnohem lepší. Když to ale vezmu vážně, nechápu, jak zvládnem snášet nechat se přehlížet klientama, za to, že neděláme tuhle nebo támhletu prasárničku, nebo že si necháme za svoje služby trochu připlatit – nebo dokonce, když nám to, jak jsme nalíčený, ovlivňuje výdělek. Jsem nadšená ze všech těch možností, ale zase se vrátím zpátky na zem, když si uvědomím, že většina problémů spojená s naší prací vychází z problémů kapitalismu. Platí to dvojnásob, když ti to ještě zhoršuje tvůj šéf.

To co mi chybí, bere většina lidí jako samozřejmost: mít možnost si pokecat s kolegyněma, nadávat na práci, takovýhle maličkosti. Pro mě by tak byla ideální spolupráce, tak jak to maj na Novym Zélandě. Dělily by jsme se o nájem a měly bychom jedna druhou. Bylo by taky fajn moct si dávat nějaký peníze stranou, který by nás podržely, když bude nějaká z nás nemocná nebo nebude moct makat.

Představuju si to někde, kde bys bordel fakt nečekal. Pokoje by byly podobný, jako bys našel na Airbnb a ta největší a nejvýkonnější pračka jakou si dovedeš představit. Dala bych starožitný zrcadlo do každýho pokoje. Klienti jsou tupý a přijde jim, že pozorování sama sebe je sexy, aspoň by se na sebe mohli dívat v zrcadle, který vypadá dobře.

Naše společenství by mělo záchranný tlačítko v každym pokoji. Nechci malovat čerta na zeď, ale musíš bejt realista. Je fakt úleva, když by si měl policajty na blízku, kdyby se něco stalo.

Problém s BDSM je, že potřebuješ hodně drahýho nádobíčka, když má všechno šlapat dobře. Pro mě jako pro dominu by tak bylo mnohem lepší dělit se o výbavičku ve víc lidech a možná si na ní vzít podnikatelskej úvěr. Ráda bych pracovala ve velkym domě na samotě s tématickejma místnostma. Byla by tam ordinace, šatna pro lidi, který si rádi užívaj v převleku druhýho pohlaví, místnost s trůnem a klecema, a mokrou místnost, kde si můžeš vyhodit z kopýtka.

Bylo by to lákadlem a školou pro všechny milovníky BDSM a fetišismu. Mohly bychom mít lekce, který by pomohli nováčkům bezpečně prozkoumat jejich fantazie. Kriminalizace nám brání v tolika věcech, včetně šíření osvěty o prostituci. V mým bordelu by se od sebe mohly holky navzájem učit a legálně pracovat ve skupinách.

Ve vysněným bordelu, ve kterým bych chtěla pracovat, bychom si všechno řídily samy. Zaměstnankyně by se střídaly na směnách: organizování reklamy, telefonování s klientama a další naléhavý záležitosti. Klienti by si vybírali na webovkách a zavolali tý, se kterou se chtěj vidět. Holky by si tak nemusely stoupat do řady.

Nechtěla bych pracovat v moc velkým bordelu – možná tak čtyři nebo pět holek v práci zároveň. Měly by se navzájem podporovat, žádný soutěžení. Nehledě na postavu ani pohlaví byste byli vítaná pracovní síla.

Celý by to bylo starobyle vyzdobený. Ve vstupní hale bychom měly kameru, aby každá z nás věděla, s kým má tu čest. Taky bychom tam měly odpočinkovou místnost s postelema a knihama.

Pracuju samostatně, ale kdybych mohla sdílet byt s dalšíma, aniž by mě za to zatkli, šla bych do toho. Mohly bychom nenuceně spolupracovat a podporovat se.

Bejt třicátnice a ještě transka ze mě nedělá uplně prodejný zboží, takže se pro trochu práce dost nadřu. Když vezmu v úvahu, kolik zaplatim za pokoj, kde se děje jen málo akce, dělit se s někým o nájem by znamenalo míň tlaku na výběr mezi bídou a pochybným klientem.

Ti, co podporujou nelegálnost naší branže, se oháněj tím, že potřebujeme policejní ochranu před pasákama. Na tom je přesně vidět, že netuší, co jsou poldové zač. Často je to přesně naopak. Ale naši šéfové taky nejsou zrovna nositeli ctností: nenechaj tě pracovat podle svýho, oklešťujou tvůj výdělek, často jsou na nás hrubý. Po legalizaci by jsme žádný šéfy nepotřebovaly, proto jich proti tomu tolik brojí.