Na základce jsme jeli na školní výlet do čističky odpadní vody. Používala se tam technologie čištění, která nepotřebovala chemikálie. Nejsem si úplně jistá, ale mám dojem, že se tomuto postupu říká „aerace“. Každopádně, naše třída se shromáždila okolo nádrže, ve které aerovala odpadní voda. Vypadala, že se vaří. Odhaduji, že tato nádrž měla průměr 75 stop. Mám dojem, že nám průvodce řekl, že je hluboká 40 stop. Voda byla hnědá, ale jednotlivá hovna byla bílá – byla v polovině procesu. Fakt, který mě však zasáhl nejvíc, byl ten, že pokud by do nádrže spadl člověk, nenadnášel by se. Propadl by se ke dnu a utopil by se.
Nějak jsem si představovala, že Ganga bude vypadat podobně, akorát s plovoucími mrtvými těly, krokodýli a pundity (indický mudrc), kteří by byli radši, kdybych odešel. Také jsem slyšela a prosím, dovolte mi být poněkud nepřesná, že koupel v Ganze vám vylepší karmu na několik set životů.
Reklama
Jsem budhistka. Clancy mi často říkává, že si myslí, že spisovatelé přitahují své příběhy. Pokaždé s ním nesouhlasím, myslím si totiž, že spisovatelé bývají úzkostliví pozorovatelé a tudíž si jsou více vědomi šíleností tohoto života. Říkám to, protože můj buddhistický učitel, můj guru, příběhy přitahuje.
Jednou letěl vnitrostátním letem Indií. V letadle seděl on, jeho kamarád a dvě stě hijarů. Hijara, pokud nevíte, je indický hermafrodit. Hijrové se v Indii oblékají do dámských šatů a bývají, pokud omluvíte můj ignorantský názor, živelní, stejně jako newyorkští transsexuálové. V Indii bývají považováni za neblahá, špinavá, stvoření, která nosí ohromné množství smůly. Černá kočka přebíhající vám přes cestu na druhou. Ovšem ne všichni Indové o nich mají tuto představu. Můj guru o nich taky nesmýšlí takto. Zobecňuji.
Slyšela jsem jeho vyprávění o jejich divokém letu, let, na kterém seděl můj guru, jeho přítel a 200 hijrů. Všech 200 hijrů se tam rozjelo – běhali uličkami, křičeli na sebe, pomlouvali se a předváděli se.
Můj guru se na jednoho z nich otočil a vyřkl, podle mě, nejlepší větu, kterou kdy kdo vyslovil.
„Hej, kam jedete, vy bando?“
Vysvětlili mu, že byli posláni do hlavního města k velice důležité příležitosti – inauguraci zákonu, který prošel indickým parlamentem nebo tak něco. Byla to téměř stejně důležitá událost, jako inaugurace prezidenta a oni tam byli vysláni, protože jako nejšpinavější stvoření, podle neodolatelné indické logiky jako nejšťastnější a nejnadějnější. Proto byli zapotřebí u ceremoniálu.
Co tím chci říct, ejhle, oproti očekávání a celkem rozšířenému názoru je, alespoň pro lidské oko, Ganga čistá! Ano, je plná E-koli a nejrůznějších nemocí, které teď určitě chytím – totiž před několika hodinami jsem se v ní koupal – ale koukat se na ni… Je to jako se dívat na něco svatého. A ti naštvaní pundité, které jsem si představoval? Vůbec nebyli naštvaní, když jsme vylezli z vody, upoutali naši pozornost a řekli „Chytří, chytří. Velmi šťastní.“
Reklama
Schody vedoucí do Gangy ve Varanasi se jmenují „ghat“. Během turistické sezóny, či v pozdějších denních hodinách bývají přervané, ale bylo brzy a při teplotách atakujících 40 stupňů Celsia nebyla turistická sezóna. Náš průvodce Parkesh nás vzal na prohlídku města lodí. Řekl nám, ať si všimneme, že žádná budova nemá obydlené přízemí. Vysvětlil nám, že se do těchto výšek zvedá Ganga při monzunech. Ukázal na žlutou čáru na straně Biharijského paláce, postaveného, když se Bihar jmenoval jinak. Hádala bych, že byla tak 50 stop vysoko. Vysvětlil nám, že tak vysoko se vylila Ganga v roce 1978.
Kvůli těmto každoročním povodním je pouze jeden břeh Gangy zastavěný ghaty (schody jako na stadiónu, nebo schody vedoucí k Lincolnovu monumentu), starými paláci ze zapomenutých dob a obchody v nejrůzněji se kroutících alejích. Clancy mi celou cestu k chrámu Ganesh opkaoval: „Tohle je nejkrásnější město, které jsem kdy viděl.“
Nekoupali jsme se na straně řeky u ghat, ale na protější, kde byl břeh. Díky Prakeshově radě. Měla jsem na sobě plavky, tričko a Clancyho boxerky. Viděla jsem starou paní na protějším břehu, jak se koupe nahá, přemítala jsem nad tím, zda mám udělat to samé. Clancy mi řekl – pro jednou jako hlas rozumu – „nejsi stará a nejsi Indka.“ (V Indii, si celkem oblíbil mě plísnit.) Později nám Prakesh ukázal ženy, které byly stejně staré jako my. Byly oblečeny v saris.
Clancy měl na sobě boxerky. Ponořili jsme se do řeky. Voda byla studená. Zastavili jsme se a Prakesh nás vyfotil.
„Ponořil sis hlavu,“ řekla jsem mu.
Pak jsem to udělala taky. Plavali jsme vedle sebe a stala se zvláštní věc. Pocítila jsem štěstí, asi nejvíce štěstí za celý život.
„Polib mě.“ Požádal mě Clancy. Smál se.
„Ne“ řekla jsem, protože jsem měla chřipku z vyčerpání z cestování.
Snažil se mě políbit a já jsem mu odplavala. Pronásledoval mě. Z nějakého zvláštního důvodu to pro nás byla nejlepší věc, která se nám kdy stala.
„Polib mě v Ganze,“ řekl mi. „Tohle je naše jediná šance.“
Řekla jsem ne, pak cmě chytil za hlavu a políbil mě na rty.
