Jak někteří zločinci dokáží unikat spravedlnosti po desetiletí

Příležitostně se stane, že policejní složky chytnou člena italské zločinecké organizace, který byl mnoho let na útěku. Jsou z mnoha hlavních organizací – kdysi dominantní Cosa Nostra proslavená Kmotrem a Sopranovými, nadějný Ndrangheta a držák Camorra. Všechny tyhle organizace se objevily po celém světě, od farmiček v Itálii (kterou jeden z bossů Cosa Nostry ničil 43 let, než byl v roce 2006 chycen), přes britské sídliště, po celou cestu z Recife v Brazílii, kde koncem minulého měsíce za velkého mediálního ohlasu místní policie vystopovala bosse Camorry, který si zde vybudoval pod novým jménem a s novou tváří zbrusu novou rodinu a ukrýval se 28 let. Když čtete o těchhle dlouholetých uprchlících, zdá se, že být dlouho dobu na útěku není nic složitého.

Ale pro skoro všechny ostatní zločince je 10 let na útěku nevšední zkušeností. Když v roce 2011 americký soudní systém konečně zatkl bostonsko-irského gangstera Jamese „Whitey" Bulgera bylo téměř až zázračné a neobvyklé, že vydržel být ukrytý celých 16 let, to je ovšem jen zlomek toho, čeho dosáhnou jiní mafiáni na útěku.

Samozřejmě ne každý mafián je schopný vyhýbat se právu. V roce 2014 se Italům podařilo uskutečnit zátah, při kterém zatkli na 100 členů 'Ndranghety. A ne všichni mafiáni se snaží uniknout spravedlnosti a získat novou identitu. V roce 2011 byl člen 'Ndrangheta nalezen, jak přečkává v klimatizaci v útulném bunkru na vrakovišti.

I tak celkové číslo mafiánů, kteří jsou na útěku, přináší seriózní otázku, zda jsou tihle italští gangsteři jen lepší v ukrývání se než jiní zločinci, a pokud ano, tak jak to dělají.

Netrpělivý po zjištění, proč toho tolik slýcháme o desetiletí prchajících mafiánech, ozval jsem se Howardu Blumovi, bývalému investigativnímu novináři z New York Times a autorovi knihy Gangland: How the FBI Broke the Mob, která se zabývá americko-italským mafiánem z Gambino Johnem Gottim a jeho vyhýbání se spravedlnosti. Zkontaktoval jsem taky Richarda Lehra, bývalého investigativního novináře Boston Globe a autora knih Black Mass: The Irish Mob, The Underboss: The Rise and Fall of a Mafia Family a Whitey: The Life of America's Most Notorious Mob Boss, abych měl srovnání s nemafiánským uprchlíkem.

VICE: Jsou italští mafiáni lepší než ostatní kriminální skupiny v ukrývání lidí pod zemí nebo mimo stát na dlouhou dobu?

Richard Lehr: Každopádně mají organizaci, kterou mnoho zločinců nemá. Mnoho pouličních zlodějů, kteří se rozhodnou uprchnout, se musejí spoléhat jen sami na sebe, to je i případ Whitey Bulgera. Ovšem mafie má něco jako mezinárodní organizaci, proto se utíkající může schovat v zahraničí na vesnici a žít odlišný život.

William Blum: Nemyslím si, že mají nějaký organizovaný program na ukrývání lidí. Důležité jsou dvě věci: jedna je zdravý rozum - změníš to, jak vypadáš a budeš se držet dál od lidí, se kterými se normálně vídáš. Za druhý, když tě najdou, tak začneš zastrašovat. Využiješ strach.

Proč je tak těžké pro obyčejné zločince prostě přetrhnout vazby a odejít?

Blum: Myslím, že to je psychologická výhoda, kterou někteří lidé prostě mají. Můžou hodit minulost za sebe. Mohou opustit rodinné vazby. Mohou přetrhnout vazby s gangem a být izolovaní. Pokud dokážeš přestat žít jako zločinec, máš daleko větší šanci získat novou identitu.

Lehr: To je jedna z největších výzev pro každého na útěku. A to je pozoruhodné, že dokázali zůstat ukrytí 20 až 30 let, když si uvědomíš, jak kdysi bývali důležití. Když jsi na útěku, nejenom že máš zpřetrhané vazby, ale nemáš nikoho, kdo by tě brzdil a našel způsob, jak uspokojit tvoje egomanistický choutky. A mnoho z nich je chyceno velmi rychle, protože nevědí, co dělají. Ve skutečnosti neznají svět za rohem svého sousedství. Takže volají starým sousedům s „potřebuji pomoc." A takhle je šerifové dostanou. Takže to vyžaduje spoustu disciplíny v mnoho různých směrech.

Proč má mafie tak dobré skóre v počtu lidí, kteří dokázali všechno za sebou nechat a vyhýbali se spravedlnosti po dobu let nebo dokonce desetiletí?

Blum: Myslím, že struktura v tom bude hrát nějakou roli. To je organizace a ty v ní máš roli. Tvá identita zločince je součástí toho, že jsi částí skupiny. Jsi voják. Jsi šéf. Jsi někdo v režimu. Když se jednou od skupiny oddělíš, když tuhle identitu ztratíš, máš novou definici sebe. A s tou žiješ. Možná jsi pořád drsnej. Ale už nejsi drsňák v organizaci. Nemáš organizaci, aby ti kryla záda, takže žiješ obezřetněji, striktněji.

Jak mafiáni docílí toho, že dokáží tak dobře přežít i tak daleko od svých gangů?

Blum: Lidé, kteří mají přístup k fondům, mohou jít daleko a žít delší dobu v úkrytu.

Lehr: Whitey předpokládal, že jednoho dne bude muset uprchnout, tak si ukryl peníze do bezpečnostních schránek. Když jsi chytrej, přemýšlíš dopředu o jistých věcech. Pokud najdeš cestu zpět k mafii a jsi stále v dobré pozici, mohou ti sehnat, co potřebuješ. Ale tohle nemá mnoho organizací mimo mafii. Musí se spolehnout sami na sebe a to je riskantní a je chyba zavolat svým starým sousedům a říct: „Hej, potřebuju nějakou pomoc."

Jak výjimečné je pro běžného zločince unikat spravedlnosti po desetiletí?

Lehr: Nemám žádná čísla nebo data, ale mít pocit, že po tobě jdou maršálové, kteří se živí hledáním zločinců, tak myslím, že Bulger by byl v kategorii menšiny lidí, kterým se podařilo unikat bez zakopnutí.

Kolik dalších podvodníků a mafiánů se může toulat kolem, nechycených, po dlouhou dobu?

Blum: Myslím, že jich je hodně. Čím delší dobu jsi od domova a čím míň ti chybí tvůj starý život, tak uspěješ. Ale obecně většina z nich nedokáže změnit, kdo jsou.

Film Black Mass: Špinavá hra přichází do kin 19.11.2015.