Ze začátku se jednalo spíš o jakousi kalifornskou obdobu pálení čarodějnic, kde si pár kámošů posedělo na pláži u plápolajícího ohně. Jak už to ale s většinou dobrých věcí bývá, během následujících jednatřiceti let se původní koncept kapánek posunul, kámoši přibyli, ohně se zvětšily, a když už se všechna tahle paráda na pláž nevešla, organizátory nenapadlo lepší místo než zaprášená placka Black rock desert uprostřed nekonečných nevadských státovek.
Reklama
Jak si tak člověk dlouhý léta prohlíží všechny ty neuvěřitelný stavby, pouštní bouře, holý zadky a předimenzovaný artkáry během dní strávených za zažloutlýma žaluziema kanceláře, i přes všechen českej entuziazmus nedokáže překousnout tu hořkou pravdu svý bídný existence. A tak když mi s jarem na stole doslova přistál lístek a možnost vyfotit si ty holý zadky vlastním foťákem, za neustávajícího děkování všem existujícím božstvům jsem si pomalu začínala balit batůžek.Povídat by se o tom dalo vážně dlouho – slova ale zážitky nikdy věrohodně nepřenesou a dost možná ne ani tyhle čerstvě nascanovaný cvaky z jednorázových foťáků. Ať už ale tenhle report pojmete jako vzpomínku na léto nebo budoucí inspiraci, věřte, že nenechat si tuhle možnost ujít bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě.
