Fotograf Weegee (občanským jménem Arthur Fellig) provedl svými drsnými portréty pořízenými na místech činu v roce 1930 revoluci ve fotožurnalistice. Často fotil oběti násilných vražd a strašlivých nehod ještě předtím, než dorazily bezpečnostní složky. Veřejnosti v té době naprosto unikal fakt, že inovaci ve fotoreportáži nepřinesl tisk ani výtvarné umění, ale právě policejní fotografové, kteří kombinovali možnosti černobílé expozice s rodící se vědou: soudním lékařstvím neboli forenzní patologií. Během rekonstrukce bývalého sídla newyorské policie bylo objeveno 150 děsivě upřímných fotografií, které byly následně zveřejněny v knize Wilfrieda Kauteho Vražda v New Yorku, 1910-1920. Výsledný svazek zapomenutých negativů (původně určených k vyhození do Hudsonova zálivu) vedle sebe staví policejní fotografie zločinců, výstřižky z novin a panoramata města, kde mrakodrapy začaly střídat činžáky, automobily kočáry a ve kterém prohibice zavírala hospody.
Reklama
Především tu jsou ale těla: mrtvoly roztahané po svých bytech jako figuríny ve výkladní skříni, skrčené v obývácích v pozicích jako by odpočívali, až na to, že jim stéká pramínek krve do výstřihu. Další mrtvoly se opírají o obrovské barely s víny nebo leží obličejem k zemi v kompozici doplněné spadlým kloboukem.
Většina obětí byla vyfocena dvakrát: nejprve z profilu, mezi svými osobními věcmi, a poté seshora, jako by se přímo dívala do fotoaparátu v pozici neosobního archanděla. Tyto fotografie jsou vůbec zlatým hřebem knihy.
Žena s elegantním kloboukem zardoušená v hotelu Martinique na 32. ulici poté, co obdržela záhadný telefonát. Dva lupiči propletení na dně výtahové šachty, kteří prchali z půdy a dopadli o pět poschodí níže. Záznam muže, který zavraždil gangsterského boxera Barneyho Solomona, jenž se účastnil o jednání příměří mezi stávkokazi a odborem výrobců oděvů, je propojený s fotografií o rozměrech 6,25 x 8,25, na které je možná Barney, možná ne, jenž se stále drží zábradlí průčelí obchodu, kde byl zastřelen.
Příběhy – soudobé reportáže, často doprovázené fotografiemi – jsou spíše nepřímé. „Johnny Spanish zabit atentátníkem", „Láska dítě zrazuje", „Invalida, 80, mstící se za výsměch", „Hon policie na stotřicetikilovou ženu, okrádající cestující metra" anebo „Muž pyšnící se tím svým domnělým přebornictvím v jiu-jitsu."
Příběhy – soudobé reportáže, často doprovázené fotografiemi – jsou spíše nepřímé. „Johnny Spanish zabit atentátníkem", „Láska dítě zrazuje", „Invalida, 80, mstící se za výsměch", „Hon policie na stotřicetikilovou ženu, okrádající cestující metra" anebo „Muž pyšnící se tím svým domnělým přebornictvím v jiu-jitsu."
Vražda ve městě se nejvíce podobá raritě Félixe Fénéona Zprávy o třech řádcích a mnoho vizuálních mini příběhů skutečně mapuje milníky prosazování práva - kralování newyorského napodobitele „rozparovače" nebo kampaň irského Gopherova gangu, který vládl newyorské čtvrti Hell's Kitchen na Manhattanu.
Reklama
Na nejděsivějším obrázku celé knihy je zobrazena lebka s nánosem vosku za účelem rekonstrukce. Následují další fotky pohřešovaných dívek (jen zlomek ze 700 dívek nezvěstných v rozrůstajícím se New Yorku roku 1917) či neúspěšných vykrádačů trezorů, z nichž jeden zanechal své ženě pouze stručný vzkaz „Jsem v průšvihu. Sbohem." Asi v polovině knihy přidává Kaute praktický lexikon kriminálních výrazů z roku 1915: „Dělo" znamená pistole, kapsář „váha na centy" a „Salt Creek" elektrické křeslo.
Mnohem častěji ale z fotografií dýchne cosi nezávislého na obřadu, specifičnosti nebo lesku. Je to právě smrt zneutralizovaná světlem blesku, rozebraná do své nejvyrovnanější a nejnáhodnější nahodilosti.
