FYI.

This story is over 5 years old.

News

Byli jsme na místě během protestů v Hongkongu

Požadavky, které mají lidé na srdci, jsou relativně snadné. Chtějí mít právo, volit kohokoli chtějí, a nejen vybírat pouze z kandidátů navržených vládou,

foto: Jeff Cheng

Nezáleží na tom, co přijde, ale události nedělní minulé noci se rozhodně zapíšou do historie Hongkongu. Po celý týden studentských protestů přibližně 200 tisíc lidí okupovalo finanční čtvrt města s cílem obklíčit vládní budovy v rámci hnutí Occupy Central. Požadavky, které mají lidé na srdci, jsou relativně snadné. Chtějí mít právo, volit kohokoli chtějí, a nejen vybírat pouze z kandidátů navržených vládou Hongkongu.

Reklama

V neděli ráno se místní obyvatelé začali shromažďovat v reakci na zprávu, že policie zablokovala silnice, které vedou k Legislativní radě, aby zabránila lidem vrátit se na místo studentského protestu z minulé noci.

Klid, který byl nastolen, chvíli vydržel. Ale kolem šesté hodiny večer se lidé začali tlačit směrem k policii, která zamezovala průchodu. Lidé skandovali:  „CY Leung (předseda výkonné rady Hongkongu), měj nějaké koule!“ a zvedali ruce nahoru, aby naznačili nenásilnost záměru.

Policie reagovala rychle, namířila pepřovým sprejem do očí první řady demonstrantů a použila slzný plyn proti celému davu. Následovala panika, zmatení a oslepení lidé padali jeden na druhého a začali utíkat z oblak štiplavého kouře.

Jak uvádí policie, slzný plyn byl během noci použit 87krát a to v různých částech města, nechyběly ani obušky, kterými se těžkooděnci neúnavně snažili demonstranty rozehnat.

Protestanti se před slzným plynem chrání deštníky.

„Vůbec nás nevarovali,“ vzlykala devatenáctiletá Grace Cahn, která byla na protestu sama nehledě na varování svých rodičů. „To je způsob, kterým s námi zachází naše vláda. Jsme neozbrojení, máme jen deštníky a brýle (aby se ochránili před pepřovým sprejem a slzným plynem). Jak nám to můžou dělat?“

Policejní složky v oblaku slzného plynu.

Když opadl počáteční šok z použitých donucovacích prostředků v jednom z nejbezpečnějších a nejvíce klidných měst světa, studenti prokázali nepopiratelnou odvahu a odhodlanost. V klidu se stahovali, když se slzný plyn vypaloval, a vraceli se hned, jakmile toxický dým mizel. Zvěsti o tom, že byla nasazena armáda a že střílí gumovými kulkami, vedly k napjatým momentům a naprosto strašidelnému tichu, ve kterém část studentů přísahala, že byla připravená umřít.

Reklama

„Revoluce deštníků,“ jak byl celý protest pojmenován na sociálních sítích, brzo obsadila i klíčové komerční a turistické okresy Causeway Bay a Mongkok. Vypadalo to, že dav vyhrává, taktika policie v rozehnání protestu se ukázala být neefektivní.

Policie varuje protestanty těmito cedulemi.

V pondělí ráno se ozbrojení těžkooděnci znovu pokusili utlumit povzbuzený dav. V polovině města byl naprostý klid. Většina bank a škol byla uzavřena, cesty byly zablokovány a silnice, které obvykle hučí, byly prázdné. Desetitisíce demonstrantů zůstávají, mnozí teď používají svoje deštníky jako ochranu před nesnesitelným sluncem.

Relativní klid trvá. Nepořádek byl uklizen, lidé se vyhýbají sezení na trávě a nejsou ani na chodnících, aby nakupující měli svobodu pohybu. Dorazila hromadná dodávka lahví s vodou a jednotlivě zabalených sušenek.   Na dopravních ukazatelích se objevily nápisy: „Velice se omlouváme za nepříjemnosti, ale potřebujeme demokracii.“ Motivační proslovy byly slyšet na každém rohu. Zpívání a rozhovory se týkaly hlavně událostí minulé noci.

Úřady nepůsobí tak, že by věděly, jak urovnat nastávající situaci. Leung veřejně požádal demonstranty, aby se rozešli do svých domovů a nezpůsobovali další potíže. Na pondělní tiskové konferenci, která se konala dříve, generální tajemník Hongkongu Carrie Lam obhájil rozhodnutí policie použit „nutné prostředky“ k rozehnání davu.

Vůdci studentů a organizátoři Occupy Central mezi tím pobízejí demonstranty, aby vydrželi do 1. října – Dne založení ČLR, kdy bude vyhlášena další fáze občanských protestů.

„Zůstanu tak dlouho, jak bude třeba,“ říká Jackson Tsung, student vysoké školy, který se nesprchoval a neměl teplé jídlo už od pátku. „Bojím se toho, co se mi může stát, ale jaký má život smysl, když nemůžeme žít v místě, kterému se říká domov?“