Martin Svátek recenzuje koncert Pharrella Williamse

Ten, kdo mě zná, ví, že si vždycky řeknu svůj názor na právě proběhnuvší koncert, film nebo třeba i na hlas, který jsem před chvilkou slyšel, jak na mě mluví, ale teď to hodnocení má trošičku jiný význam než obvykle.

Pro mé vnímání hudby totiž byli tři hlavní producenti, o kterých si myslím, že podstatně zamíchali světovou r&b a hip hopovou scénou.

Prvním a zásadním producentem a skladatelem byl jistě Babyface. Myslím, že každý, kdo se zajímal o černou muziku devadesátých let, jeho sound určitě pozná. Druhým producentem, který se objevil na konci devadesátek, byl Timbaland, a pokud si vybavíte jeho začátky a jeho sound, určitě si řeknete, že i on dal r&b a hip hopu pořádně zabrat a posunul laťku zase výš. A ten třetí, Pharrell Williams, toho taky všichni jistě poznáte, ten jeho sound a hudební projev.

Má spousty starejch pecek, který když jsem ve středu na koncertě v Praze slyšel, něco se ve mně pohnulo dojetím, protože na těch písničkách jsem prostě vyrůstal. Ty hity jako I Just Wanna Love U s Jay-Z nebo Beautiful a Drop It Like It's Hot se Snoopem, případně samotný Pharrellův hit Frontin', to jsou prostě bombice, který se nedaj zadupat, protože si myslím, že určovaly směr v dalším vývoji r&b.

Možná bych se při popisu koncertu měl zaměřit hlavně na to twerkový číslo a celkově na choreografii, jak se to v koncertních recenzích vždycky dělá. Přece víte, že jsem v těchto věcech hodně vnímavý.

Ale dobře, dost legrace a černýho humoru.

Na Pharrellův koncert jsem se vlastně docela těšil, i když jsem nevěděl, co přesně od toho mám čekat. Přeci jenom, řekněme si to tady mezi sebou, mě ta poslední deska zas až tak moc nedostala. Jasně, z hitovky Happy jsem byl odvařenej dost dlouho, ale zbytek desky ve mně nic extra nezanechal.

Je to si zvláštní teď v tichu sedět a postupně si v mozku přehrávat jednotlivý kousíčky toho koncertu, o kterém mám psát - všechny ty výkřiky kolem, každou chvíli vrážení do někoho přede mnou nebo za mnou, všechny ty příjemný nebo nepříjemný vůně a pachy, to hodinový stání a čekání na pivo, který daleko spíš připomínalo vodu z dost orezlýho kohoutku. A je docela složité převést to do souvislého textu.

Nicméně přes to všechno jsem rád, že jsem mohl být součástí koncertu a odcházet s tím pomyšlením, že Pharrell byl pár metru ode mne.

Je teda škoda, že half playbacky byly slyšet daleko víc než samotný Pharrell a že těch playbacků bylo podle mýho daleko víc než živýho zpěvu. Možná to na mě tak upjatě působilo díky ne moc dobrýmu ozvučení. Ale byly taky chvíle, kdy jsem si jeho zpěv užíval a rozjížděl svůj záchvatovitej tanec a kejvání hlavou.

Je jasný, že tohle by se ve skutečnosti asi nemohlo stát, ale upřímně bych se umlátil smíchy, kdyby Pharrell zahrál všechny pecky z nový desky, ale na Happy by zapomněl. Nicméně Happy mělo fakt pěknou atmosféru a možná že právě v tomhle hitu nejvíc vyniknul Pharrellův zpěv.

Myslím ale, že lidi se bavili docela dost. Čas od času jsem pokyvoval hlavou a poslouchal, co se děje kolem, a většinou holky měly poctivě naučené jeho songy a dávaly si to. I já čas od času otevřel hubu a zpíval nějakou jeho starší pecku, na který jsem vyrůstal, a i Happy jsem si dával.

Ale ve finále po jednom panáku, co jsem si tam dal, po jedný komedii, co jsem si pustil, abych rozptýlil myšlenky, po krátkým spánku a procitnutí do brzkýho rána musím říct, že Pharrellův koncert byl moc fajn a jsem rád, že jeho jméno zdobí tento první a asi na delší dobu i poslední můj článek.

Tak se mějte krásně, občas zavřete oči a otevřete uši a jenom poslouchejte a nechte pozitivní energii vplout do vašich životů.